No jo, jenže v tom je jádro pudla. My jsme měli telecí leta v půlce
osmdesátek, kdy naši rodiče, staří jako ti tvoji, nechápavě kroutili
hlavou, proč chodíme jako strašáci.
Nechodili v tom všichni v mém věku, jen spíš my, co jsme tak nějak
soudruhy nemuseli. Komouše ve škole to strašně sralo, jenže jsme byli
oblečeni jako symbol systému - dělník, takže nám to nemohli zakázat.
Spousta děcek, zejména protekční spratci z komouškých rodin nosili hadry z
tuzexu, blůzičky, svetříšky, barevný bundičky a podobný sračky. Byli
jsme dost rozděleni na dva tábory - hášci a vexláci se říkalo. My hášci
jsem chodili na bigbítový zábavy na dědinách, vexláčci na diskotéky
pořádané v klubech SSM.

