Krakistán

Všem jsme říkali teto nebo strýců a já jsem domů přivedla každého psa, kterého jsem potkala. Dělali jsme si bludiště v kukuřici , bunkry a na pytlačku chytali rybky. Oběd jsme dostali u rodičů děcek nebo u nás. A když se nám při nějaké nezbednosti snažil nějaký strýc napráskat, tak to bylo jenom mezi námi a nikdo doma nežaloval. Staří si to večer řekli v hospodě a zasmáli se tomu. Není to dlouho ale i přes to ty děti to už dnes neznají. Později jsem jezdila s bratranama na superbike a za to jsem občas chytla od babči pořádnou facku. Neměla to se mnou lehké.-)))

Ne oběd ale svačinu. Do oběda nám dávali doma nějakou práci.

Patrim k tem, co potrebuji oboji, jak prirodu , tak vsechno, co je s zivotem v prirode spojene, tak mesto s kiny, divadly, vystavami, koncerty a neznamymi lidmi...je to vic vzrusujici, nez poklidny zivot na venkove. Uz jako dite jsem byla takova....co me nikdy netesilo byl fakt, ze kazdy o kazdem vsechno vi, nebo si to aspon mysli a taky se lide pomlouvaji a nepreji si, hlavne za komunistu to nebyla zadna selanka...prala jsem si zit nekde inkognito..

Žít někde inkognito nešlo. Bratrstvo rudé pracky nakonec vyslídilo každého.
V tom to nebylo na dědině oproti městu ani horší, ani lepší. Například domovnice, kontrolující vyvěšení ruských vlajek v oknech na prvního máje, ty na dědině nebyly. Pamatuju, jak jednou přišel soudruh tajemník z národního výboru a vytýkal mému tátovi, že nemá vyzdobená okna. Vyřešeno na místě, otec mu řekl, že ta okna jsou jeho a lempl z úřadu, kterému smrdí práce, mu nebude poroučet, co si má dávat do oken. To si nájemník v bytě vyfasovaném od podobného komunistického lempla dovolit nemohl.
Co se kultury týče, v to chápu, v tom je město lepší, ale na koncert nebo do divadla se dá zejet, není třeba žít v městském blázinci. Jako dítěti jsem až tak nestrádal, měli jsme v dědině kino, ale jako výrostkovi už mě táhla muzika a posléze i ta velká, myslím operu a to fakt na dědině není. Rockové zábavy ovšem bývaly na dědinách naprosto jedinečné, ty nám zase záviděli vrstevníci z města a jezdili na ně k nám, protože ne každému se líbily diskosračky pořádané tehdy SSM ve městě a v podstatě nic jiného pro mladé tam nebylo.

Venkovské rockové zábavy končily hromadnou rvačkou mezi znesvářenými vesnicemi. Ale předtím prohodili předsedu MNV oknem aby se mu něco nestalo.😀

Tak nějak, až na toho předsedu. Ten když byl čoch (zábvava), tak raději ani nevylízal z baráku. Bylo to pod jeho úroveň, tak se šel ožrat až v zimě na ples KSČ.