Jasně, nějak vám to museli doma vysvětlit, že vás někam potřebovali strčit. Tak vám nakukali tyto pohádky o samostatnosti atd.
Jasně, nějak vám to museli doma vysvětlit, že vás někam potřebovali strčit. Tak vám nakukali tyto pohádky o samostatnosti atd.
Za týden strávený v dětském lágru se nikdo samostatnosti nenaučil. To
jsou jenom pindy naší mindy. 
Pravdepodobne jsi jinak zalozeny, nez ja, nikdo me nikam nestrkal, chtela jsem nekam o prazdninach jet, zadne pribuzenstvo jsme nemeli, tak jsem jela do tabora, Libilo se mi tam a vubec mi to neuskodilo, naopak, samostatna jsem byla dostatecne, ale mela jsem nove zazitky a nove kamarady. Jsem presvedcena, ze tabor zadnemu diteti nejen neuskodi, ale mu dokonce prospeje.
Tak se ti zas jednou podarilo do me rejpnout
...budiz ti to prano, jidlo na tabore nebylo
nijak moc dobre, asi bylo malo penez a dobrovolnici neco uvarili, byla jsem
zvykla, jak jsi podotkla ,na chude jidlo a krome toho jidlo neni u me na prvnim
miste a nikdy nebylo..takze mi to bylo jedno.
Jezdili jsme tam asi všichni. A jedlo se co uvařili, tenkrát nám rodiče moc dobrot s sebou nedávali. Pár korun na pohled a známku a na limonádu na výletě..
Vsichni asi ne, nektere deti byly bojacne, nebo byly individualisticky zalozene a tak zustaly doma. Jsem spis dobrodruznejsi povahy a tak jsem se citila v cizim prostredi docela dobre. Zivot je zmena .
Mě naši nepustili. A moc jsem “záviděla” kámošce, která jezdila pravidelně na tábor AČR. Byla vždycky moc nadšená.
Já i bráška jsme jezdili a moje děti pak taky. A líbilo se jim tam. Bylo to něco jiného než školy v přírodě.
Bída… Když tata propije výplatu, tak se musí jíst chleba s hořčicí. Kdysi jsem se ptala na tu bídu za komančů, tak se mi všichni vysmáli.
Nj , rodiny komunistických funkcionářů hladem netrpěly . I důchody
měli zasloužilí členové s rudým příplatkem . 
Zbytek obyvatel trpěl před rokem 1989 hladem. Do sytosti se najedli až po
“převratu”.

Asi věděli proč, já si také na žádnou bídu nepamatuju a na ty dnešní banány prdí pes...
Mě povídej...
to teprve teď vím, co je
hlad. Tenkrát po té slavné revoluci jsme se všichni spali lanýžema,
ústřicema, zapíjeli zásadně šáněm a bylo nám hej, dokud nedošlo k
utahování opasků.. 
Než vyrazím do víru malovesnice, tak poskytnu zdarma radu, jak ušetřit na jídle. Vstávat po snídani s jít spát před večeří.