Krakistán

Tak se ti zas jednou podarilo do me rejpnout ...budiz ti to prano, jidlo na tabore nebylo nijak moc dobre, asi bylo malo penez a dobrovolnici neco uvarili, byla jsem zvykla, jak jsi podotkla ,na chude jidlo a krome toho jidlo neni u me na prvnim miste a nikdy nebylo..takze mi to bylo jedno.

Jezdili jsme tam asi všichni. A jedlo se co uvařili, tenkrát nám rodiče moc dobrot s sebou nedávali. Pár korun na pohled a známku a na limonádu na výletě..

Vsichni asi ne, nektere deti byly bojacne, nebo byly individualisticky zalozene a tak zustaly doma. Jsem spis dobrodruznejsi povahy a tak jsem se citila v cizim prostredi docela dobre. Zivot je zmena .

Mě naši nepustili. A moc jsem “záviděla” kámošce, která jezdila pravidelně na tábor AČR. Byla vždycky moc nadšená.

Já i bráška jsme jezdili a moje děti pak taky. A líbilo se jim tam. Bylo to něco jiného než školy v přírodě.

Bída… Když tata propije výplatu, tak se musí jíst chleba s hořčicí. Kdysi jsem se ptala na tu bídu za komančů, tak se mi všichni vysmáli.

Nj , rodiny komunistických funkcionářů hladem netrpěly . I důchody měli zasloužilí členové s rudým příplatkem .

Zbytek obyvatel trpěl před rokem 1989 hladem. Do sytosti se najedli až po “převratu”.

Asi věděli proč, já si také na žádnou bídu nepamatuju a na ty dnešní banány prdí pes...

Mně někdy kručí v břichu i za dnešních komunistů. Hlad je sviňa.

Mě povídej... to teprve teď vím, co je hlad. Tenkrát po té slavné revoluci jsme se všichni spali lanýžema, ústřicema, zapíjeli zásadně šáněm a bylo nám hej, dokud nedošlo k utahování opasků..

Než vyrazím do víru malovesnice, tak poskytnu zdarma radu, jak ušetřit na jídle. Vstávat po snídani s jít spát před večeří.