Krakistán

(Já bych sice asi takhle nekompromisní nebyla ale autora naprosto chápu)
Co vy na to?

Máme čtyři postavy, čtyři „ideové majáky“ co svítí jak vypálená žárovka v garáži.
Babiš: Čapínis. Chlap, co má víc kauz než český bulvár témat. Je to jako kdybys měl knihu pohádek, ale každá kapitola je daňový únik, dotace, střet zájmů.
Filip Turek: Hrdý sběratel minulosti, která už měla zůstat v muzeu pod zámkem. Když někdo řekne „tradice“, on si to vyloží jako „zvedneme pravou ruku, hochu“. V bytě dekorace po dědovi, co dělal zásobovače Wehrmachtu a nikdy to nepřiznal.
Okamůra: Rasista s papírem na to. Normálně úředně orazítkovaný. Kdyby rasismus byl e-shop, Takashi by měl program věrnýho zákazníka a sbíral by body za každou menšinu, kterou označí za problém.
Jindolf Rajchl: Porno-prorok tradičních hodnot. Vystupuje proti úpadku rodiny, přitom jeho rodinná tradice je asi „zamkni dveře, kamera běží“. Káže čistotu vztahů a pak jede životní styl „all inclusive swingers víkend pro dvojice, trojice a sousedy“.
A teď to spojení:
Tihle čtyři nejsou ani politická strana. To je jako kdybys vzal zkažený rohlík, roztrženou pneumatikou, prasklej kondenzátor a plesnivej sýr. Každej smrdí jinak, ale dohromady to vytvoří nový druh biologický zbraně.
Jediné, co je spojuje, je:

1. „My nejsme zlo. My jsme jen nepochopení.“
2. „Všichni ostatní za to můžou.“
3. „A hlavně nezapomeň dát like a sdílet.“

Tohle není politika. Tohle je reality show, kde soutěžící hrají o to, kdo bude mít větší sektu.
Stručný závěr:
Parlament teď vypadá jak chat na Telegramu, kde se sešli konspirátoři, ego maniaci a lidi, co si spletli stát s TikTokem.