Krakistán

Nevím, proč něco takového píšeš. Moje prababička (1904-2002), mi to říkala mnohokrát. V roce 1938 byla nejenom naše armáda, ale celý národ byl připraven na válku. Víš, byl jsem několikrát v Polsku, konkrétně Gdaňsk, Gdynia a doporučuji ti to. Polská armáda byla proti naší armádě, na mnohem nižší úrovni a přesto se bránila. Jeď se podívat na Westerplatte. Je tam památník a taky zbytky bungrů a opevnění, kde je i dnes vidět, jak statečně se poláci bránili. Oni do dnes mají hrdost, my ne. Oni přišli o lidské životy, ale nejsou zlomený národ jako my. My jsme přišli o statisíce lidských životů v době protektorátu, ale hrdost jsme ztratili a to nás zlomilo. Zlomilo nás to i v roce 1968. Máma stála proti tankům v Liberci, byla účastna toho, když to začali ,,kropit" do lidí a otec v té době byl na vojně, zařazení měl chemik v Milovicích u vrtulníků na letišti a mohu ti říci, že tamější ,,speciálové", kteří v milovické posádce byli, by první slet který se tam objevil lstí (ruský Antonov žádal o údajné nouzové přistání), tak ten jejich první slet by byl zlikvidovám v řádu minut.
Rozkaz však stejně jako v roce 1938 nepřišel.
A já, pokud by k něčemu takovému došlo, rozhodně nepatřím mezi zbabělce a jsem ochoten tuto vlast a rodinu bránit a nasadit i svůj vlastní život. Na to jsem v devadesátých letech přísahal a v případě nutnosti jsem ochoten tuto přísahu splnit. Přísahal jsem na Hrabyni, kde je stále ten samý památník.