Já jsem z rodiny komunisty stíhané. V roce 1983 mého otce uvěznili a
odsoudili na 3 roky vězení. Ne v padesátých letech - to byli postihováni
jinak - ale - až v roce 1983! Ale to je na delší povídání.
Přesto - anebo spíš PRÁVĚ PROTO jsem poznala lidi. Na jednu stranu lidi,
kteří do KSČ vlezli právě kvůli kariéře, na druhou stranu lidi, kteří
se označovali za antikomunisty.
Víš, co se dělo?
Pomoc a podporu jsme jak my, rodina tak i můj otec dostávali daleko víc od
těch komunistů než od těch antikomunistů - ti byli posraní strachy.
Neříkám že všichni ale bylo jich moc: "K nám raději nechoď ať se na
nás komouši nezaměří protože se s tebou stýkáme"! To se mně fakt
stávalo! Ale členové KSČ, kteří věděli, o co jde, tak ti přicházeli
mamince na pomoc, pomáhali i mně a bratrovi seč mohli a přitom nemuseli!
Takže tak.
Hodně mne to naučilo znát lidi.
Když se ti nic zlého neděje, nepoznáš kdo je kdo. 
