Krakistán

Tak už konečně? Ruská ekonomika padá do krize, jakou nezažila od roku 1998
30. 12. 2025

Zpřísňování sankcí, rostoucí úroky z úvěrů a prudké zpomalení ekonomiky po válečném boomu. To vše tlačí ruský průmysl do krize, kterou nezažil od roku 1998. Ve velkých problémech je hlavně strojírenský a automobilový průmysl, které doslova mizí před očima. Padají také příjmy ruského režimu z exportu ropy a zemního plynu.
Jak napsal exilový zpravodajský web The Moscow Times, výrobní plány v ruských továrnách klesly na nejnižší úroveň za 16 let. Statistický úřad Rosstat tvrdí, že objem průmyslové výroby v listopadu meziročně klesl o 0,7 procenta. Výsledek některých dílčích oborů (opět dle oficiálních čísel Rosstatu) však naznačuje, že realita může být mnohem horší.
Tak třeba výroba osobních aut se v listopadu propadla v meziročním srovnání o 34 procent na 54 100 kusů. Výroba traktorů v Rusku klesla o 62 procent, výtahů o 37 bodů, televizorů o 34 procent, železničních osobních vagonů o 40 procent a tak dále. Prakticky celé civilní strojírenství je v těžké krizi. Padá také výroba stavebních materiálů a domácích spotřebičů.

Pravdou je, že na těchto oborech ruská ekonomika nestojí. Jenže to je jen začátek příběhu. Po zavedení amerických sankcí na ropné koncerny Lukoil a Rosněfť výrazně klesly ruské příjmy z exportu energetických surovin. Hlavní zákazníci, Čína a Indie, jsou ochotny dál dovážet ruskou ropu jen s výraznou slevou oproti běžné tržní ceně. Jak uvedl web The Moscow Times v polovině prosince, tato sleva dosahuje 23 až 25 dolarů za barel.
Rusko tak vyváží ropu z přístavů Primorsk a Novorossijsk jen za cenu okolo 36 dolarů za barel. Ruský federální rozpočet na rok 2025 přitom počítal s průměrnou cenou ropy 69 dolarů za barel. Díky tomu chtěl inkasovat 10,94 bilionu rublů (136 miliard dolarů) daňových příjmů od ropných a plynárenských společností. Dnes už je jasné, že to bude výrazně méně. Ekonom Viktor Tuněv odhadl, že celkový deficit ruských veřejných financí v roce 2025 dosáhne zhruba 8 bilionů rublů (100 miliard dolarů).

Padá také export zemního plynu, tedy jeho objem i průměrná cena. Podle odhadů makléřské společnosti BCS by měl celkový vývoz plynu do zemí mimo oblast bývalého Sovětského svazu letos dosáhnout 78 miliard metrů krychlových. To je 2,6krát méně než v roce 2019. Oproti roku 2022, kdy Rusové rozpoutali energetickou krizi a za tisíc kubíků plynu si účtovali až 4000 dolarů, jsou i příjmy z prodeje mnohem skromnější.
Hlavním odběratelem ruského plynu je dnes Čína, která odebere přes 38 miliard m3 ruského plynu. Jenže z ruského pohledu to až tak velká výhra není. Číňané jsou tvrdí obchodníci, vyjednali si výraznou slevu. Platí totiž 248 dolarů za tisíc metrů krychlových oproti 401 dolarům, které Rusové účtují evropským odběratelům včetně Turecka.

Další informace viz odkaz (link):

https://ekonomickydenik.cz/?s=Tak+u%C5%BE+kone%C4%8Dn%C4%9B%3F+Rusk%C3%A1+ekonomika+pad%C3%A1+do+krize%2C+jakou+neza%C5%BEila+od+roku+1998

Za mne:
A ano, jak je dále v tomto článku zmíněno, konec všech dodávek plynu (potrubím i LNG) do EU se rovněž blíží.

Autor tohoto článku je:
David Tramba, který se oboru energetiky jako ekonomický redaktor věnuje již dvě desetiletí. Jeho články jste v minulosti mohli číst v Lidových novinách a v týdenících Ekonom, Euro a Hrot. Od února roku 2021 je součástí týmu Ekonomického deníku. Jeho zájmy a hobby sahají od ekonomických statistik po hledání minerálů a trilobitů.