Milan Moučka mohl být hrdinou. Jako mladík bojoval proti nacistům a
přežil útrapy koncentračního tábora. Místo soucitu si však z války
odnesl lekci krutosti, kterou v 50. letech uplatnil v uniformě StB. Byl to
právě on, kdo vedl brutální výslechy.
Článek
Milan Moučka se narodil 3. června 1922 v obci Studená na Vysočině. Byla to chudá vesnická rodina – jeho otec byl obchodní cestující, matka švadlena, a dvě světové války dělily jejich život na předtím a potom. Milan vyrůstal v době, kdy chudoba nebyla jen slovo v novinách, ale každodenní realita.
Šel se vyučit truhlářem, řemeslo v rukou, a dospíval právě ve chvíli, kdy Evropu pohltilo nacistické temno. Měl teprve sedmnáct let, když se rozhodl bojovat proti okupantům způsobem, který mohl mladý kluk ze zapadlé vísky zvládnout: roznášel ilegální Rudé právo, komunistický odbojový tisk.
Věřil v ideály spravedlnosti pro chudé a v nové zřízení, které po válce vymete bídu z chalup, jakou byla ta jejich. Gestapo si pro něj přišlo v roce 1941. Devatenáctiletý mladík skončil v nacistickém vězení – za čin, který sám považoval za hrdinství. Trest nebyl nejvyšší jen díky jeho mládí: dostal dva roky žaláře.
Válka a vězení ho naučily násilí. Pochopil, jaké to je, když silnější ruka rozhoduje o životě a důstojnosti. A možná v té temnotě jeho mládí začala klíčit semínka nelítostnosti, která později vyrašila. Když v květnu 1945 válka skončila, vrátil se domů drobný vyhublý muž s odhodláním nikdy už nedopustit, aby zlo vítězilo.
Svoboda přišla ruku v ruce s revolucí. Tři roky strávené v nacistickém vězení v něm vypěstovaly nenávist k utlačovatelům a víru v komunistickou budoucnost. Hned po osvobození se stal členem Komunistické strany Československa. A ještě v květnu 1945 – ve svých třiadvaceti – nastoupil k bezpečnostním složkám nového režimu.
Díky koncentráku se z něj stala zrůda.


