Tak už konečně? Ruská ekonomika padá do krize, jakou nezažila od roku
1998
30. 12. 2025
Zpřísňování sankcí, rostoucí úroky z úvěrů a prudké zpomalení
ekonomiky po válečném boomu. To vše tlačí ruský průmysl do krize, kterou
nezažil od roku 1998. Ve velkých problémech je hlavně strojírenský a
automobilový průmysl, které doslova mizí před očima. Padají také
příjmy ruského režimu z exportu ropy a zemního plynu.
Jak napsal exilový zpravodajský web The Moscow Times, výrobní plány v
ruských továrnách klesly na nejnižší úroveň za 16 let. Statistický
úřad Rosstat tvrdí, že objem průmyslové výroby v listopadu meziročně
klesl o 0,7 procenta. Výsledek některých dílčích oborů (opět dle
oficiálních čísel Rosstatu) však naznačuje, že realita může být mnohem
horší.
Tak třeba výroba osobních aut se v listopadu propadla v meziročním
srovnání o 34 procent na 54 100 kusů. Výroba traktorů v Rusku klesla o 62
procent, výtahů o 37 bodů, televizorů o 34 procent, železničních
osobních vagonů o 40 procent a tak dále. Prakticky celé civilní
strojírenství je v těžké krizi. Padá také výroba stavebních materiálů
a domácích spotřebičů.
Pravdou je, že na těchto oborech ruská ekonomika nestojí. Jenže to je
jen začátek příběhu. Po zavedení amerických sankcí na ropné koncerny
Lukoil a Rosněfť výrazně klesly ruské příjmy z exportu energetických
surovin. Hlavní zákazníci, Čína a Indie, jsou ochotny dál dovážet ruskou
ropu jen s výraznou slevou oproti běžné tržní ceně. Jak uvedl web The
Moscow Times v polovině prosince, tato sleva dosahuje 23 až 25 dolarů za
barel.
Rusko tak vyváží ropu z přístavů Primorsk a Novorossijsk jen za cenu okolo
36 dolarů za barel. Ruský federální rozpočet na rok 2025 přitom počítal
s průměrnou cenou ropy 69 dolarů za barel. Díky tomu chtěl inkasovat 10,94
bilionu rublů (136 miliard dolarů) daňových příjmů od ropných a
plynárenských společností. Dnes už je jasné, že to bude výrazně méně.
Ekonom Viktor Tuněv odhadl, že celkový deficit ruských veřejných financí
v roce 2025 dosáhne zhruba 8 bilionů rublů (100 miliard dolarů).
Padá také export zemního plynu, tedy jeho objem i průměrná cena. Podle
odhadů makléřské společnosti BCS by měl celkový vývoz plynu do zemí
mimo oblast bývalého Sovětského svazu letos dosáhnout 78 miliard metrů
krychlových. To je 2,6krát méně než v roce 2019. Oproti roku 2022, kdy
Rusové rozpoutali energetickou krizi a za tisíc kubíků plynu si účtovali
až 4000 dolarů, jsou i příjmy z prodeje mnohem skromnější.
Hlavním odběratelem ruského plynu je dnes Čína, která odebere přes 38
miliard m3 ruského plynu. Jenže z ruského pohledu to až tak velká výhra
není. Číňané jsou tvrdí obchodníci, vyjednali si výraznou slevu. Platí
totiž 248 dolarů za tisíc metrů krychlových oproti 401 dolarům, které
Rusové účtují evropským odběratelům včetně Turecka.
Další informace viz odkaz (link):
https://ekonomickydenik.cz/?s=Tak+u%C5%BE+kone%C4%8Dn%C4%9B%3F+Rusk%C3%A1+ekonomika+pad%C3%A1+do+krize%2C+jakou+neza%C5%BEila+od+roku+1998
Za mne:
A ano, jak je dále v tomto článku zmíněno, konec všech dodávek plynu
(potrubím i LNG) do EU se rovněž blíží.

Autor tohoto článku je:
David Tramba, který se oboru energetiky jako ekonomický redaktor věnuje již
dvě desetiletí. Jeho články jste v minulosti mohli číst v Lidových
novinách a v týdenících Ekonom, Euro a Hrot. Od února roku 2021 je
součástí týmu Ekonomického deníku. Jeho zájmy a hobby sahají od
ekonomických statistik po hledání minerálů a trilobitů. 