To byla
teda kujevská doba. Se CCCP NA VĚČNÉ ČASY

https://medium.seznam.cz/clanek/veronika-zoubkova-vladimir-clementis-muz-ktery-nahradil-jana-masaryka-pry-pred-svou-popravou-podekoval-327960#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=blogy.sznhp.box&dop_vert_ab=&dop_vert_id=&source=hp&seq_no=2&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=z-boxiku&utm_campaign=abtest326_firmy_nabidka_varCC
Levicově zaměřený intelektuál se už během svých studií obklopoval
dalšími levicově orientovanými studenty. Už roku 1924 vstoupil do
komunistické strany a propagoval bolševický režim. Značně si idealizoval
život v SSSR, ostatně nebyl jediný.
Vedle své advokátní praxe se věnoval také žurnalistice. Stal se
redaktorem kulturně politické revue DAV. Posléze v letech 1935-1938 působil
jako poslanec KSČ v Národním shromáždění za XIX. volební kraj
(Liptovský Svätý Mikuláš). Ve 30. letech otevřeně vystupoval proti
agresivní zahraniční politice tehdejšího Německa. Kritikou nešetřil ani
politiku tehdejší československé vlády. Požadoval větší autonomii
Slovenska.
Ve svém nabitém kalendáři si našel čas i na soukromý život. Na
počátku roku 1933 se zamiloval do 8 let mladší Lídy Pátkové, se kterou po
tříměsíční známosti uzavřel sňatek. Absolventka Hudební a dramatické
akademie byla velmi talentovaná. Působila jako operní pěvkyně ve
Slovenském národním divadle. Jejich manželství zůstalo bezdětné.
V době, kdy houstla společenská atmosféra, Clementis správně vyhodnotil
nebezpečnost situace a po Mnichovu 1938 se souhlasem vedení KSČ odjel za
hranice. Nejprve emigroval přes Polsko do Paříže a poté, po porážce
Francie odešel do Velké Británie. V době svého francouzského exilu
kritizoval uzavření sovětsko-německého paktu. Zpochybňoval jeho
opodstatněnost a zmínil nedůvěru v sovětskou zahraniční politiku. To se
obrátilo proti němu. V reakci na svá vyjádření byl vyloučen z KSČ. Od
roku 1941 se vrátil ke své publicistické činnosti a pod pseudonymem Peter
Hron působil v československé redakci BBC.
Čtyři měsíce po jeho návratu spadla klec. V březnu 1950 byl obviněn z
tzv. buržoazního nacionalismu, nepřátelství k Sovětskému svazu a
intelektualismu vůči straně. Sice opět provedl sebekritiku, přesto byl
odvolán z pozice ministra. Následně pracoval jako úředník Národní banky
a byl pod drobnohledem StB.
Počátkem roku 1951 byl při venčení svého psa tajně zatčen a jeho
majetek byl zkonfiskován. Část jeho majetku, jako např. ložní prádlo nebo
čínský jídelní servis, se dostala do rukou manželky Antonína
Novotného.