Nedá se to přiblížit ani většině lidí starším, páč většina z
nás se nikdy neflákala po pražských barech.
Celkově život v Praze vždy byl, je a asi i bude zcela odlišný od života
jinde.
Prachy, teda u nás love, jsme tehdy řešili dost, nikdo nám nedal na
žrádlo, nebo na topení. Právě počátkem devadesátek letěly ceny všeho
rychle nahoru, ovšem výplaty už tak ne, navíc se všude propouštělo z
krachujích komoušských podniků. Samozřejmě se taky otvíraly nové
možnosti, ať už dělat u soukromníka, nebo rovnou podnikat sám, takže se
to během těch devadesátek srovnalo a kdo není lempl, tak na to žrádlo a
topení má pořád.
Mladé lidi nelze házet do jednoho pytle a to v žádné době, tedy ani dnes.
Jasně, pořád existují povaleči a paraziti, co se flákají po těch
pražských barech, ale taky je spousta jiných, co studují, pracují, hrají v
kapele, nebo fotbal, no prostě ne každý považuje za ideál se zhulit v
šantánu a odjet na koloběžce, takový idioti jsou v menšině.