Protiteroristická operace byla jen odpovědí na tyto demonstrace, které ve
skutečnosti velmi rychle přerostly v zabírání administrativních budov a
policejních oddělení, kdy neznámí lidé pronikali do zbrojnic a vykrádali
zbraně. Vlna takových přepadení se přehnala přes celý Donbas – přes
Družkovku, Horlivku, Slavjansk, Kramatorsk, Dzeržinsk. Mnoho z těch, kteří
se na přepadeních podíleli, později skončilo v oddíle velitele proruských
separatistů Strelkova-Girkina. V reakci na tyto události zahájil ukrajinský
premiér Alexander Turčinov protiteroristickou operaci. Viděl jsem, jak ta
operace začala. Do Slavjansku dorazili mladí kluci, od pohledu branci.
Strelkovovi-Girkinovi muži je poplácali po tváři, sebrali jim bojová
vozidla pěchoty a nechali je jít. Formálně to byla operace k obnovení
ústavního pořádku, ale ve skutečnosti jen velmi žalostné divadlo,
protože lidé vyslaní Kyjevem se nemohli separatistům nijak postavit a
odporovat jim. Tolik tedy k tomu, že ukrajinská strana zahájila agresi.
Mezitím se lidé, kteří obsadili policejní oddělení, chopili zbraní a
velmi rychle přešli k násilí. Poprvé všichni zalapali po dechu, když 21.
dubna 2014 rozřízli břicho Vladimiru Rybakovovi, radnímu města Horlivka.
Pak už běžně docházelo k případům úmrtí a bití, ale zde byl zabit
člověk jen proto, že sundal vlajku Doněcké lidové republiky z
administrativní budovy (domnívám se, že to udělali stoupenci Bezlera).
Jeden z prvních činů skutečného vojenského násilí se stal 22. května
2014 poblíž města Volnovacha, když byl zneškodněn BVP, ve kterém jeli
další mladí kluci. Neudělali vůbec nic. Přijeli na rozkaz v rámci
protiteroristické operace a všichni byli zastřeleni.
https://denikalarm.cz/2022/03/o-deni-na-donbasu-nelze-hovorit-jako-o-genocide-rika-rusky-novinar-pavel-kanygin/