Zajímavé, spíše než o Masarykovi vypovídá text více o samotném
antisemitském autorovi píšícím pod jménem DR. Jan Příhoda...Nízké
povahy i dnes napadají Masaryka stejně jako kdysi...Zdrojem novodobého
antisemitismu byl Týdeník Politika s tehdejšími editory, členy
Československé strany lidové, Josefem Tomášem a Jaroslavem Voříškem.
Jaroslav Voříšek, překladatel mnoha antisemitských publikací, je
zastáncem pověry o rituální vraždě a například v článku Hanebná
blasfémie publikovaném na Altermédiích kritizuje biskupův zákaz kultu
údajné oběti židovské rituální vraždy Andrýska z Rinnu. Na dědictví
Týdeníku Politika navazují stránky Spiknutí proti Církvi a lidstvu.
Jaroslav Voříšek píše, že tento web „tematicky navazuje na Týdeník
Politika, který byl u nás v roce 1992 židovskou mocí zlikvidován.“ Zde se
objevují výhradně antisemitské texty, mezi nimiž nalezneme tituly
týkající se obhajoby rituální pověry a rovněž texty věnované
Masarykovi. Vyšel zde článek českého fašistického autora Josefa
Rozsévače píšícího pod pseudonymem Jan Rys: Hilsneriáda a TGM - Ke
čtyřicátému výročí vražd polenských. Autor píšící pod jménem Dr.
Jan Příhoda v září 1991 zveřejnil v Týdeníku Politika svůj článek
nazvaný Masaryk – Studie vyvolencovy krycí legendy. Zde autor snáší
argumenty pro rozšířenou fámu, že Tomáš Masaryk byl tajný Žid. Editor z
webu Spiknutí proti Církvi a lidstvu uvádí spis slovy:
„Studie vyvolencovy krycí legendy“ Dr. Jana Příhody je drobným, ale
významným příspěvkem k odhalení hluboce zakořeněného mýtu o
Masarykovi, systematicky vytvářeným převážně židovským tiskem i silně
judaizovaným školstvím první republiky, a na níž do jisté míry postavil
svou „legitimitu“ i nový režim po listopadu 1989. Z Masarykovy
protičeské, protikřesťanské, zato horlivě probolševické činnosti v
zájmu židovských cílů zde autor velice mnohé jen naznačil nebo zcela
pominul, což je při daném rozsahu jeho studie pochopitelné. Podstatně
důkladnější poučení je ve výše zmíněném a často citovaném
základním díle prof. Jana Vrzalíka „T. G. Masaryk“, které bohužel
dodnes zůstává v rukopise. Ve věci polenské rituální vraždy je
nejlepším pramenem kniha Jana Ryse „Hilsneriáda a T. G. M.“, stejně jako
ohledně sporného Masarykova členství v zednářstvu.“ V této studii autor
podsouvá Masarykovi, že jakožto Žid s motivem rituální vraždy skrytě
souhlasil, ale chtěl svrhnoul vinu na nežidy, usiloval o vlastní publicitu
atd.
Novodobí ultrakonzervativní katolíci navázali plynule na ideologii svých
předchůdců. Někteří kritizují Masarykovo republikánské přesvědčení,
jiní jeho humanismus, údajné prožidovské zájmy a pod. Radomír Malý a
další odsuzují jeho kritický vztah k římskokatolické církvi.
Proti Masarykovi se antidemokraté vymezují například jeho srovnáváním
s jimi nenáviděným Václavem Havlem. Odpor proti oběma demokratickým
představitelům státu můžeme dokumentovat například u mladých komunistů
na jejich webu Komsomol.cz, kde Petr Kračmar publikoval pamflet: Kult osobnosti
Václava Havla aneb Masaryk už vyšel z módy.
Existují webové stránky věnované přímo polenským událostem nazvané
Anežka Hrůzová. Věnováno všem obětem judaismu. V hlavičce stránek je
obrázek šklebícího se židovského vraha ve chvíli, kdy přikládá nůž k
hrdlu své oběti. Autoři se představují: „Tento blog ať slouží jako
memento doby, kdy se v naší společnosti odehrávaly hrůzné činy a
násilnosti spojené s náboženskou brutalitou! Rituální židovská vražda
byl pojem velmi častý, který naplňoval naše předky odporem proti jeho
vykonavatelům a jejich poklonkům. Připomínáme jeden z nejznámějších
činů, na kterém si přiživilo svou politickou kariéru mnoho malých
hvězdiček, které později ovládaly naše malé nebe. Tento web ať slouží
jako pieta všem, kteří padli rukou židovského vraha!“ Tyto stránky jsou
archivem textů vztahujícím se k Hilsnerově kauze a k polemice s Masarykem.
Opět zde nalézáme text Hellmuta Schramma, Rysův pamflet, nebo článek
Milady Hamerníkové, také článek Petera Bielika: Jak T.G.M. pravdu nemluvil
atd. Mezi autory je také Johann van Leers, ideolog Třetí říše, bojovník u
Waffen-SS a fanatický antisemita, který po válce konvertoval k islámu a
přijal jméno Omar Amin. Nenáviděl jak židovství, tak křesťanství.
Otázce židovské rituální vraždy se věnují autoři na webu Národní
sjednocení, kde je pravidelně aktualizována „Knihovna“ s množstvím
antisemitských spisů. Mezi redaktory webu působí bývalý člen Dělnické
strany Ladislav Malý. K masarykovskému výročí 7. března 2010 publikoval
text Jaroslava Lhotky nazvaný: Když matriky promluvily o Tomáši
Masarykovi.
Okolo 110. výročí polenské tragédie zájem o téma hilsneriády
kulminoval i mezi českými neonacisty. Ti uskutečnili několik pietních
shromáždění u místa nálezu oběti v Polné a na internetu vydali různé
apely a vzpomínky s protižidovskými výpady. Ve stejné době vydal Ladislav
Malý na webu Národní sjednocení svůj patetický článek nazvaný Panna a
mučednice.
Nelze opominout zneužití tématu hilsneriády v současném politickém
životě. Když se na jaře roku 2011 veřejnost dozvěděla, že se má stát
náměstkem ministra školství Ladislav Bátora, začala reagovat negativně.
Tento člověk budil značné rozpaky svými vulgárními výpady, arogancí,
nesnášenlivostí i podezřelými aktivitami. Bátora kandidoval za
fašizující Národní stranu a účastnil se jako posluchač i jako řečník
soukromých antisemitských přednášek, kde vystupoval po boku
nejznámějších neonacistů. Veřejně vychválil antisemitský spis
předválečného antisemity pátera Rudolfa Vrby. Když vyšly najevo
podrobnosti o Bátorových aktivitách a když Bátora posléze již jako
úředník ministerstva v srpnu 2011 napadal nejen účastníky Prague Pride,
ale se svým protestem kontaktoval i zahraniční ambasády, tlak na jeho
odvolání vrcholil. Tuto kampaň veřejnosti odsoudil Václav Klaus a aktivitu
veřejnosti nazval „malou českou hilsneriádou“.
Zvláště aktivním propagátorem českého antisemitismu je Adam Benjamín
Bartoš. Při příležitosti 75. výročí Masarykova skonu vydal Bartoš hned
několik textů. Na stránkách českých monarchistů se objevil jeho článek
nadepsaný T. G. Masaryk si liboval v boření toho, co bylo národu drahé.
Stejně jako Havel přisluhoval cizím zájmům. 16. září 2012 vyšel pod
názvem Legenda o TGM. K výročí Masarykovy smrti identický text na Bartošem
redigovaném portále Freeglobe.cz a vzápětí znovu na Bartošově osobním
webu. 28. října 2012 vydal Bartoš text nazvaný Svobodný zednář T.G.
Masaryk. Vzápětí se rozmáchl k první části plánované rozsáhlé studie
s názvem Obřezaná republika. T. G. Masaryk a Židé s podtitulem Židovská
stopa v moderních českých dějinách. O vztahu Židů k českému státu a
jejich vlivu na politiku, kulturu a hospodářství.
Tento text nadšeně převzaly neonacistické portály Svobodný odpor a
Vzdělávací institut. Bartoš se zde navazuje na propagandu týkající se
Masarykova vztahu k židovství. Ústřední místo zaujímají spekulace o
Masarykově tajném židovském původu. Slídění autora neušla ani paní
Charlotta Garrigue. Autor nekriticky těží z nesolidních zdrojů, jakými je
Zdeněk Nejedlý, jehož neznalost reálií lze zjistit i z nemnoha užitých
citátů, např. o užívání tefilin, z pamfletu Jana Příhody, nebo z
tendenčních pramenů období Druhé republiky. Mimo obecná a již dříve
známá tvrzení se Bartoš zabývá například i spekulacemi o Masarykově
vztahu k sionistům, zednářům i k okultismu. Věnuje zde hodně prostoru
hilsneriádě. Bartošova studie, která zahrnuje 83 stran textu včetně
bibliografie a 17 stran obrazové přílohy bez uvedení zdrojů, opakuje
známé floskule a pomocí rozsáhlého, i když co se týká kvality
různorodého, poznámkového aparátu usiluje o zdání odbornosti. Bartoš
nepřekročil svůj stín, celý text lze číst jako autorovu snahu dodat
svému obsedantnímu zaujetí židovstvím iluzi vědecké práce. K tématu TGM
se Bartoš vrátil ještě v polemickém článku nazvaném Zanechme
moralizování. TGM taky uplácel. Pod pádnějším titulkem T. G. Masaryk a
Edvard Beneš byli stejní zkorumpovaní gauneři jako někteří dnešní
politici recykloval tento svůj text 10. července 2013 znovu v
Euportálu.cz.
Osudy živého Masaryka byly dramatické. Zajímavé jsou však i jeho osudy
posmrtné. Jeho osobnost je zahalena spory, polemikami, emocemi a záhadami.
Zajisté není žádoucí posilovat nepravdivý idealizovaný obraz „Tatíčka
Osvoboditele“, nicméně prudkost útoků, které míří na prvního
prezidenta i po stu letech, svědčí o mimořádně silné osobnosti, která
dokázala zasáhnout zastánce nepravdivých a nenávistných ideologií na
citlivém místě. Tyto útoky také však ukazují na neproměnnost a
setrvačnost projevů lidské malosti. Interpretace Masarykových sporů v
současné době stejně jako v dobách své kulminace koncem 19. století
rozdělují společnost a působí jako katalyzátor hledání pravdy a
slušnosti. Sám Masaryk přikládal Hilsnerově aféře širší význam, když
napsal nadčasová slova: „Antisemité jsou slepým nástrojem klerikalismu,
usilujícího o duchovní slepotu, klerikalismu ubíjejícího ducha. Žid se to
jmenuje, ale ve skutečnosti je to moderní věda a filosofie, moderní
svobodné myšlení. A této skutečné duchovní vraždě česká inteligence
sloužit chce pověrou vraždy rituální?“ Jestliže tato slova zní
aktuálně i na počátku 21. století, můžeme shledat, že myšlení vlastní
Masarykovi je odpovědí i na současné krize.
Zdroj: https://blog.idnes.cz/tydlitatova/nizke-povahy-i-dnes-napadaji-masaryka-stejne-jako-kdysi.Bg13090619
V této diskuzi se objevují odkazy a příspěvky obsahující vulgarismy.
1
1
1
1
než žalmospěvy plačko! 
To je jinší maso než ty vaše wikinky!
ale chlapi z toho měli legraci 
