"Směj se, paňáco, je konec milování!"
Teď operní si úsměv nasadím
a zkusím dál probouzet v lidech zdání,
že lásku jim pranic nezávidím.
Když slza snad mi svlaží bledé líce,
tu na horko se pouze vymlouvám,
že oči mé se potí převelice,
když vzpomínkou krásnou se dojímám.
Zas nasadím si osvědčenou masku
a optimismus dále předstírám,
ač srdce mé pláče pro něžnou krásku,
co miloval jsem i dál v srdci mám!
Ó, děkuji! To potěšilo!
Ale přeceňuješ mne. To je dílo Ruggera Leoncavalla z konce 19. století.
Opera "Komedianti".
Je mně jasné že rusomilové jsou ignoranti a takové věci jim
zůstávají skryty ale tady se třeba trošku poučíš.
(Tedy - pokud jsi poučení schopen a nemáš mozeček jako slepička....i když
zatím to na slepičí mozeček vypadá 
)
1