Jednu dobu jsem jako student jezdil vlakem do školy s Ukrajinkou. Jmenovala se Olena. Kluci vždycky říkali: “Jde sem ta tvoje holka!” Ona vždycky za mnou přišla a jela se mnou, nějak si mě jednou vybrala v davu a už se mnou jezdila. Po nějaké době zmizela. Bydlela v SOS vesničce, tak možná byla přeložena do jiného domova. Poslední dny mám vnuknutí, abych se za ni modlil. Po xxx letech jdem si na ni vzpomněl.
Předmět diskuze:
O politice i životě obecně.
Tady platí: „Quod licet Iovi, non licet bovi“, komu se to nelíbí, nemusí sem chodit.
„Přátelé jsou jako knihy v knihovně. Nemusíš mít mnoho, stačí ti ti nejlepší.“. (Antivaxery prosím o odchod na jejich diskuze.) .
