Rozcestník >> Politika >> Krudox Kruo

To zavrhla ta církev - anebo Ukrajinci? Nevím, musela bych se poptat místních, kolik měli Ukrajinců na ubytování a měli k dispozici lepší bydlení. Ty už jsi to dále nezkoumal, že?
Tady je vesnici penzion, majitel zemřel a dědici jej neprovozují ale je ve vynikajícím stavu, zakonzervovaný. Ti dědicové jej dali k dispozici místní církvi a bylo tam v prvních dnech po invazi asi padesát lidí, maminky s dětmi nebo staří lidé. Lidé z církve jim pomáhali. Děti začaly chodit do místní školy, tehdy tam chodily i tři moje vnučky. Těm školním dětem NIKDO NENAŘÍDIL, jak se mají k Ukrajinským dětem chovat. Ale protože jsou to děti vesnické, většinou nerozmazlené a dobře vychované, pomoc spolužákům byla příkladná. Tomu se divili i učitelé. Pro ty vesnické děti byla právě TOHLE ta správná "škola života":
Postupně si ty ženy nacházely zaměstnání a podnájmy. Po dvou letech byl penzion zase prázdný. Některé dál žijí v naší vesnici, v podnájmech i s dětmi. Pracují, děcka chodí do škol. Problémy s nimi nejsou.

Oni se mě poptali v telefonu co a jak a rovnou řekli, že nemají zájem. Tak jsem to dál nenabízel a začal jsem s rekonstrukcí. Taky moje rodina byla kvůli tomu nasraná, oni jsou spíš pro Putina. Oni si lidi myslí, že se na Ukrajině žije v zemljankách se suchým záchodem, ale tam jsou taky paneláky tak jako u nás, možná i lepší, teplá voda jim tam teče furt, topit můžou furt… Dělníci z Ukrajiny asi snesou spaní na kopce sena, ale matky s dětma bych taky nedával do maštale.

Ukrajina je dost velká, samozřejmě i paneláky tam mají - to je vidět i na záběrech, když někde spadne bomba. Tihle "moji dobrovolníci" jezdí JENOM do Zakarpatí, tam sic pár bomb spadlo také ale spíš na továrny a tak. Na venkově je klid. Proto tam svážejí raněné lidi na doléčení anebo válečné invalidy, ubytovávají je v domech nebo rekreačních střediscích. Protože zásobování nefunguje vždycky jak by mělo, potraviny se snaží vypěstovat sami. Také tam přivážejí děti z míst, která byla bombardována a ty děti se bojí i bouřky... tam se o ně starají dobrovolníci Ukrajinci a právě pro tyto lidi pořádají Češi "odlehčovací pobyty", několik z nich, Ukrajinek, bylo i na tom setkání s Petrem Pavlem.
Ale mám i druhou skupinu dobrovolníků, kteří jezdívají až k Chersonu s humanitární pomocí a odlehčení místním lidem. O ty se docela bojím: jeden z nich je syn kamaráda, bývalého kolegy, otec dvou dětí...říkal mně, že tam spadne bomba, barák ještě hoří ale oni ho už z druhé strany opravují. prý jsou neskutečně houževnatí. Prý jejich snaha o přežití doma je neskutečná: "my se odsud nehneme!" Ptala jsem se, jak je to s tím odporem vůči Zelenskému, jak se tady říká. Prý samozřejmě, i ten odpor k němu mezi Ukrajinci je ale ne v takové míře jak nám tady prezentují proruské weby. Tak nevím... uvidíme, co bude dál. Každopádně: pokud by zase začal nějaký pohyb Ukrajinců směrem k nám, nebudu váhat a zase se zapojím do konkrétní pomoci. Zatím se snažím aspoň trochu podporovat ty "moje" dvě skupiny: vím, že moje pomoc neskončí někde "u někoho".
I když - částečně ano - stává se, že dobrovolníci musí dát policajtům úplatek, aby je pustili dál....

S odmítnutým ubytováním mám zkušenost i já sama! Po vypuknutí války (pardon-speciální operace, že ano) tak se hlavně muži, kteří tady už delší dobu pracovali a bydleli na ubytovnách, snažili dostat sem manželky a děti. Ve firmě, kde pracuje můj zeť, pracovalo tehdy hodně Ukrajinců a firma měla (a má) i svoji ubytovnu. Skupina právě těch jejich rodin cestovala přes Rumunsko a "naši" chlapi naskákali do aut a jeli jim naproti. Zeťáček mne poprosil, abych tady ubytovala jednu maminku se dvěma kluky, protože jsem tady tehdy měla jenom jednu podnájemnici (tu Janu) a volný "pokoj pro hosty". Že se nás tady pohodlně pět vejde, aspoň na nějaký čas. Jenom s nimi vjel na dvůr, už mu volali z firmy, ať je nikde nenechává protože majitel firmy jim už ubytování zajistil! S paní jsme vypily kafe, kluci se proběhli po zahradě a po hřišti a od té doby bydlí ve ValMezu. Stejné to bylo i s lidmi, které vezl můj syn a jiní: než dojeli, měli zajištěné ubytování! Měli nedostatek polštářů a přikrývek (ten den byl vyprodán Jysk i jiné obchody ) takže chlapi ke mně přijeli pro moje zásoby ale "svoji" deku a polštář jsem "uhájila"

Přiznám se, že bych se rád seznámil s nějakým Ukrajincem a popovídal o životě, o jeho názorech a tak, zajímalo by mě to. Ale žádnýho neznám. Poslouchám několik ukrajinských zpěváků a sleduju na instagramu.

Tož přijeď v neděli do kostela do Růžďky (10,00) tam vždycky nějaký Ukrajinec je! Většinou sice ženy ale domluvíš sa s nima. Někdy tam chodí i chlapi ale nepravidelně.