umím si to živě představit :-) jak ti chlapi čuměli.
Jo, s tím autem se dobře MACHROVALO před chlapama! 
Jako téměř každá staré auto mělo
"neduh": vybíjela se mu baterie. Na to byl lehký "lék": vypínač na baterii
Prostě se namontoval mezi baterii a zbytek obvodu a bylo to, Ve Škodovce to
bylo úplně jednoduché - tam mohl být vypínač uvnitř, pod "kastlíkem" u
spolujezdce, dobře přístupný (nedávno to moji kluci montovali do starší
Micry ale tam se musí vždycky otevírat kapota). Už jsem měla tři
odrostlejší děti,, když jsem s nimi přijela na parkoviště u nádraží.
Ještě jsem ani nevystoupila, když ke mně přiběhlo krásné mladé děvče
s prosbou: "Můj brácha odjel vlakem, chce, abych přivezla auto domů ale ono
nejde nastartovat! Otočím kllíčkem a NIC! Nic to nedělá! Vy máte podobné
auto - nevíte, co tomu může být?" a ukazovala na starou Octavii (pamatujete?
také blbuvzdorné autíčko!) A kolem oktávky už také smečka mudrujících
pomocníků!! Nojo, krásná dívka v nouzi vždycky najde pomoc! Jenže teď ta
pomoc byla k ničemu. Zeptala jsem se jí: "Nemá to náhodou vypínač
baterie?" Hleděla na mne nechápavě. Popošla jsem k oktávce, tři "malé
satelity" za mnou. Kapota oktávky zvednutá, chlapi čuměli dovnitř,
mudrovali ale nevyčuměli nic. Ale co autu schází věděli: "To je
vyhňápaná baterka, to chce startovací káble a nakopnem to! Nemáte káble?"
Protože jsem věděla, KAM se mám dívat, stačil jeden pohled. Opravdu! Jeden
kabel od baterky vedl nejdřív k "talířku" se třemi štouby připevněném v místě, kde je kastlík u
spolujezdce. Hurá - jsme doma! Snad to ten řidič opravdu vypnul a baterka je
cajk! Protože moje dětičky hlasitě tvrdily, že "maminka to auto určitě
spraví" chlapi kolem se řehtali a měli nemístné poznámky na adresu žen -
něco o vařečce... říkám si: "Já vám dám, bando!!" a hlasitě: "NIC STE
S TÝM NEDĚLALI? NEODPOJILI STE NECO?" Chlapi se dušovali, že ne. Odehnala
jsem je: "FČIL MNĚ NEZAVAZAJTE!" A ponořila ruku až po rameno do hlubin
motoru a "cosi tam pošolíchala" (dodnes nevím,
na co jsem sahala ale to není důležité) , pak jsem důležitě zavřela kapotu a
řekla děvčeti: "Sedněte do teho!" Já si přisedla jako spolujezdec a
nenápadně jí ukázala páčku pod kastlíkem: "Tímhle se ta baterka
zapíná, až přijedete domů, zase to vypněte, ať se baterka nevybije. Auto
je v pořádku!" Děvče pootočilo klíčkem, auto "ožilo". V pohodě
nastartovala. Vystoupila jsem a ona odjela. Chlapi čuměli a moji tři
"ocásci" měli navrch: "My zme vám pravili, že to naša maminka spraví! Ona
je šikovná, ona umí spravovat auta!!" (Když jsme pak přijeli k našim,
vyprávěli to dědečkovi. Přišel se mne zeptat - a měli jsme se oba čemu
chechtat)
Pamatuji na Š 120 stačilo nechat svítit světýlko v kabině a ráno už jsem nenastartoval. Nebo jsem šel na nákup a nechal rožlý světla a jak jsem se vrátil, tak už byla baterka hin. Auto co mám teď si samo rozsvicuje a zhasíná světla, když se k němu přiblížím, tak mě pozdraví světlama. Ale zase se platí, v úterý jsem byl na prohlídce, výměna oleje a svíček a mám zaplatit fakturu skoro 8 tisíc. Ani nevím, kde má toto auto svíčky, vůbec jsem je nenašel… A to mluvím o obyčejné Dalčiji…
Moje - skutečně jenom moje - první auto byl Favorit, ojetina, koupená v
roce 1993. Tak s tím už jsem si sama neporadila ale naštěstí jsem měla v
opravářské dílně bratra. Ten F byl nezmar: jezdila jsem s ním po terénu,
vozila v něm nejen drůbež a prasata ale i telata Najednou začala přední kola vrzat. Ale
šíleně. Bylo to v létě, horko... přišla jsem za bráchou do dílny, nebyl
tam ale jeho kolega mně poradil: "To je vyschlé! Projeď někde přes vodu!
Přes brod!!" Nojo - ale - kde? Zkoušela jsem obě Bečvy ale fakt se nedalo do
vody nikde sjet. Dolů asi jo ale zpátky? Vytáhne mne to? Tehdy jsem musela
služebně do Prlova a ejhle! Přes tu mrňavou Pozděchůvku je před Prlovem
sice most - ale - je tam i brod! Mělký, vjela jsem, několikrát
dopředudozadu, vycouvala - a bylo po vrzání. Pak přišly povodně a potok je
tam o půl metru níž! Vjet se tam nedá.... naštěstí moje feldička takové
problémy nemá
Měli jsme pěknýho Formana r. v. 1994 v metalíze po fejsliftu. Vyjezdili jsme ho do šrotu, přestěhoval jsem s ním celej barák (my po svatbě bydleli rok ještě jinde, ještě blíž k tobě). Jeho slabost byla průjezd terénem, když víc nasněžilo, nemohl projet. To Škodovka měla tak těžkej zadek, že jela furt, akorát na ledě nezatáčela, předek byl lehký.
Jj, segra měla stejný motor v kastli Š120 a vyjela víc než já! Jezdila
na kopec celou zimu. Znala kouzlo: v kufru vepředu měla přivázaný železný
stůl z frézy kompaktní železný hranol sebrala ho mně - protože já jsem ho
předtím vozila ve stejšnu v kufru
Vloni jsem vařila obědy pro dětský tábor 25 dětí a vozila je na Malou
Bystřici. Všechno fajn. Byl u nás na prázdninách syn od mého Pavla s
vnučkama. Ráno dlouho spaly, vstávaly až po desáté. Já měla v 11 hodin
uvařeno, pomohli mně oběd naložit a někdy se mnou jeli k přehradě. V
pátek ráno telefon: "Stařenko, kterési dítě večer nechalo téct vodu,
nám vytekla studna, přivez nám aspoň trochu vody! Vyjela jsem k segře a
půjčila si od ní mlékárenské konve. Doma do nich Petr napustil vodu a já
mezitím dovařila oběd. Auto plné, jela jsem sama. A jak jsem vyjížděla
nahoru k přehradě, pod tou hroznou zatáčkou, konve se vzadu ještě
posunuly. Přední kola taktak že se dotýkala silnice! Takže jsem vjížděla
do zatáčky s naprosto neřiditelným autem Nedělo by se nic, kdyby shora právě
nesjížděl autobus Zastavili jsme tak 5 cm od sebe
