Jo, s tím autem se dobře MACHROVALO před chlapama!
Jako téměř každá staré auto mělo
"neduh": vybíjela se mu baterie. Na to byl lehký "lék": vypínač na baterii
Prostě se namontoval mezi baterii a zbytek obvodu a bylo to, Ve Škodovce to
bylo úplně jednoduché - tam mohl být vypínač uvnitř, pod "kastlíkem" u
spolujezdce, dobře přístupný (nedávno to moji kluci montovali do starší
Micry ale tam se musí vždycky otevírat kapota). Už jsem měla tři
odrostlejší děti,, když jsem s nimi přijela na parkoviště u nádraží.
Ještě jsem ani nevystoupila, když ke mně přiběhlo krásné mladé děvče
s prosbou: "Můj brácha odjel vlakem, chce, abych přivezla auto domů ale ono
nejde nastartovat! Otočím kllíčkem a NIC! Nic to nedělá! Vy máte podobné
auto - nevíte, co tomu může být?" a ukazovala na starou Octavii (pamatujete?
také blbuvzdorné autíčko!) A kolem oktávky už také smečka mudrujících
pomocníků!! Nojo, krásná dívka v nouzi vždycky najde pomoc! Jenže teď ta
pomoc byla k ničemu. Zeptala jsem se jí: "Nemá to náhodou vypínač
baterie?" Hleděla na mne nechápavě. Popošla jsem k oktávce, tři "malé
satelity" za mnou. Kapota oktávky zvednutá, chlapi čuměli dovnitř,
mudrovali ale nevyčuměli nic. Ale co autu schází věděli: "To je
vyhňápaná baterka, to chce startovací káble a nakopnem to! Nemáte káble?"
Protože jsem věděla, KAM se mám dívat, stačil jeden pohled. Opravdu! Jeden
kabel od baterky vedl nejdřív k "talířku" se třemi štouby
připevněném v místě, kde je kastlík u
spolujezdce. Hurá - jsme doma! Snad to ten řidič opravdu vypnul a baterka je
cajk! Protože moje dětičky hlasitě tvrdily, že "maminka to auto určitě
spraví" chlapi kolem se řehtali a měli nemístné poznámky na adresu žen -
něco o vařečce... říkám si: "Já vám dám, bando!!" a hlasitě: "NIC STE
S TÝM NEDĚLALI? NEODPOJILI STE NECO?" Chlapi se dušovali, že ne. Odehnala
jsem je: "FČIL MNĚ NEZAVAZAJTE!" A ponořila ruku až po rameno do hlubin
motoru
a "cosi tam pošolíchala" (dodnes nevím,
na co jsem sahala ale to není důležité)
, pak jsem důležitě zavřela kapotu a
řekla děvčeti: "Sedněte do teho!" Já si přisedla jako spolujezdec a
nenápadně jí ukázala páčku pod kastlíkem: "Tímhle se ta baterka
zapíná, až přijedete domů, zase to vypněte, ať se baterka nevybije. Auto
je v pořádku!" Děvče pootočilo klíčkem, auto "ožilo". V pohodě
nastartovala. Vystoupila jsem a ona odjela. Chlapi čuměli a moji tři
"ocásci" měli navrch: "My zme vám pravili, že to naša maminka spraví! Ona
je šikovná, ona umí spravovat auta!!" (Když jsme pak přijeli k našim,
vyprávěli to dědečkovi. Přišel se mne zeptat - a měli jsme se oba čemu
chechtat)
