Krudox Kruo

On měl vůbec svérázné názory: "Piča má smrděť pičů a né mydlem!"

Ale on sám chodíval vždycky upravený a vymydlený, v čistém oblečení. To jsem nechápala: strýc pracoval úplně stejně - a protože byl úžasný dříč, tak pracoval dokonce ještě víc než ostatní chlapi!
Ze všech teklo jak z volů a smrděli jak capi ale strýc se vůbec nepotil a měl stále čisté šaty jak majolenka! To už opravdu musel pracovat někde v prachu nebo blátě, aby to na něm bylo vidět! A stačil hlt vody v kýbli a strýc byl zase jako z cukru!

Mě ty tvoje zážitky ze života baví.-)

Mám ráda lidi. Ráda se s nimi vykecávám, scházím... lidé jsou většinou DOBŘÍ, takže u každého předpokládám že je dobrý. Sice mne občas někdo zklame ale to je riziko života.... takže se příště raději vyhnu. A když nejde se vyhnout, bojuju vší sílou (hihihi, poslední roky fakt jen "vší" sílou)

Máme to asi stejně. Zakecám se s kdejakou tetkou a někdy i s pokladní v supermarketu. Ale to jenom jednu, dvě věty. Jednu chvíli pracovala pro obec bezdomovkyně staršího věku. Spala asi 14 dní kdesi za hřbitovem, v jednom kuse nalitá a smrděla jak bolavá noha… Jednou jsme si v parčíku sedli na lavičku a povídali si. Mně spadla brada, jak byla sečtělá a kolik v sobě měla takové té životní moudrosti. Poslouchala jsem ji s otevřenou hubou.-) Starosta jí nabídl práci a ubytování ale raději dala přednost té své svobodě. Naposledy jsem ji viděla opilou a prochcanou jak se válela před obchodem a policajtům vyhrožovala, že je podřeže.

Jj, také se zakecám s kdekým....

S bezdomovci mám také zkušenosti, už od devadesátek, kdy tady začala jedna církev provozovat azylové domy pro bezdomovce, pomáhali i členové jiných církví. Zkušenosti neměli žádné. Kvůli neúspěchům se téměř začali hroutit. Tehdy sem přijeli lidé od Armády Spásy, tuším z Německa a několik let tady učili "naše naivní lidi" jak to s těmi bezdomovci vlastně je. Co pro ně dělat, nad co se povznést. Kdy má cenu snažit se u člověka o změnu a kdy už ne. Z nadace se stala neziskovka a funguje stále. A někteří klienti v těch azylákách žijí dodnes, vyhovuje jim to. Jiné do azyláku nedostaneš

Není bezdomovec, jako bezdomovec. Znám všechny široko daleko v okolí Kozlovic. Mnozí z nich jsou sečtělí a několik i s titulem. Bohužel je ovládl démon alkohol. Za čůčo v plastu udělají co si přeješ. Mám je raději, než vychcaného zaměstnance. Když máš zaměstnance dva, založí odbory a hledají důvody proč nepracovat. Když zaměstnáš dva bezďáky. Makají, protože na konci směny vidí právě to čůčo

Tady je jedna vesnice sice poměrně blízko nás a i když je trochu zastrčená, autobus tam jezdí do Vsetína i do ValMezu. Ta vesnice patřila do stejného JZD kde jsem byla i já a tak tam hodně lidí znám. Bydleli tam manželé ve věku mých rodičů, synové se rozprchli, doma zůstala dcera (v mém věku) s manželem a dětmi. Paní i její dcera byly dobré hospodyně, vždycky u nich bylo čisto, dobré jídlo, upravené okolí, úrodná zahrádka. květiny kam se podíváš. Asi před 30 lety, když jsem se přestěhovala sem, dolů, ta paní zemřela. Otec zůstal v domě s dcerou. Já jsem začala jezdit do práce do Vsetína přímo a tak jsem s lidmi z té vesnice ztratila kontakt. Že ta paní zemřela jsem věděla, byla jsem na pohřbu.
Ve Vsetíně je Penny Market vedle nadjezdu, parkoviště pro auta je pod nadjezdem, A tam, na opěrné zídce, sedávají bezdomovci. Taková stálá partička, v zimě v létě. Popíjejí pivo a klábosí. Celé dny. Po čase jsem si všimla, že mezi nimi posedá "nový" člověk, který je moc podobný tomu vdovci! Nejdřív jsem si myslela že se pletu ale pak jsem ho oslovila, sice mne pozdravil ale nechtěl se mnou mluvit.
Vyděsila jsem se: co se to u nich stalo? Žeby se ta rodina rozpadla? Cestou domů jsem to "vzala vrchem" přes tu jejich vesničku a vyjela na kopec k nim na dvůr. Všechno vypadalo normálně, jako za života tetičky... než jsem otočila auto, mladá vyběhla na dvůr a hned - se smíchem - spustila: "Ahój Pavlo! Že ty si viděla u penoša tatu a jedeš sa podívat lesti žiju?" Čuměla jsem na ni s otevřenou hubou, neschopna ani pozdravu. "Mladá" pokračovala: "Nejsi ani první ani poslední! Tata nám řek že už sa nadělál dosť, ať ho necháme odpočívať! A odpočívá! Ráno prvním autobusem na Vsetín, večer posledním zpátky. Často tam aj přespí! Mám ho zabiť? Doma ho neudržím"!
Nějakou dobu se s nima potloukal po Vsetíně. Pak onemocněl, zůstal ležet, dcera se o něj obětavě starala ještě několik let než zemřel....