Je bohuzel dano cloveku, aby "v potu tvare dobyval svuj chleba vezdejsi"...takze je proti prirode, aby nic nedelal, proto se mozna v nezamestnanosti nekteri citi svobodni, ze prave nic nemusi..jakmile ale clovek ma svbodu naporad, zene ho vnitrni pud, ci co, aby se zacal snazit a zacne si pridelavat problemy, ktere nikdy neskonci...
Člověk touží po tom , co nemá, má -li svobodu vymysli si z
rozežranosti práci , která ho tak dlouho kultivuje , až ztratí svobodu .
Ona to neni jen rozezranost...je to taky podvedomy strach, ze muze prijit neco, co cloveka ohrozi a co pak? Zene ho to zpatky do stada, do pracujici vetsiny, ktera se radsi encha zotrocit, nez aby celila nebezpeci osamoceni...prave ze clovek je tvor socialni a neobejde se bez lidi a to je vetsinou jeho zkaza...aspon tak to citim ja..
1
