To si říkám celý život, a moc mi to nejde prakticky :-))
Myslím si že většinou ti to jde - a - na ty chvíle, kdy ti to nejde, se
vykašli.
Protože s tím nic nenaděláš: takové myšlenky přijdou vždycky. Je to
jako ptáci, co ti létají nad hlavou. Zakázat jim to nemůžeš ale můžeš
nedovolit, aby si na tvé hlavě udělali hnízdo.
Jak na to?
Já mám zkušenost, že když tyhle myšlenky přijdou, tak je nechám a
PROŽIJU SI TO - protože čím víc se jim bráním, tím víc se vracejí!
Takže si třeba popláču (nebo zanadávám) ale nebojuju s tím!
Počkám, až to přejde... a ono to odletí, stejně jako ti ptáci.....a je
klid.
Nedělám si iluze že nepřiletí znovu, to fakt ne...ale už vím, jak s nimi
zacházet.
(Osvědčilo se to i mé dceři, když jí zemřela 14měsíční dceruška...také má stále "ptáky nad hlavou" ale "hnízdo" tam není....)
(Upraveno 28.08.2026 10:33)
ano, přichází to nečekaně když se uvolním. Třeba v přírodě ale
také v noci se mi zdá. S tatínkem to bylo jiné. On umřel a pořád byl s
námi, tedy se mnou a manželem. Dodnes si vykládáme vtipy a říkáme věty,
které říkal a pokaždé je to takové veselé, uvolněné. Občas si
řekneme, škoda že jsme ho více nechápali nebo mu nerozuměli za života.
Byl to velice složitý člověk ale tak nějak svérázný a vtipný. a
neskutečně originální. No... a takhle je s námi dodnes. v průpovídkách,
historkách, vtipech.
Máma byla jak deka nad hlavou.
Nedavas si nahodou nejakou vinu? Ja sice nejsem zadny odbornik, ale co jsme pochopila , je, ze si mame odpustit predevsim sami sobe, jinak nenalezneme vnitrni klid.
1
1