Jezdival jsem do Bělehradu před více než patnácti lety a měl jsem dojem
, že Srbsko je trochu jiné než chorvatsko či bosna .
Už na hranici si celnik rekl , jestli bych mu nepřispěl penězi na café
.
Na všechno meli nějakou taxu , poplatek . I ta dálnice ze Subotice do
Bělehradu byla dostavěná na širku jen z půlky , ale mýtné už vybírali
fest . Ale lidi byli dobří , přátelští , ochotně radou pomohli. Jen je
člověk nesměl nasrat . Když se mi to povedlo , naštěstí sem jim moc
nerozuměl , jenom že dotyčný několikrát vykřikl Havel . Jiny na mne
bezdůvodně chrochtal . Asi měli ještě v čerstvé paměti to bombardování
. Ale to si nestěžuju , ostatní byli přátelští .
Měl sem pocit , že ač jsou s tim Ruskem historicky, po slovanské linii či
jinak spjatí a taky ovlivněni západní Evropou , přesto v nich je ta
svobodomyslná hrdost nikomu se nepodřizovat . 
Předmět diskuze:
O politice i životě obecně.
Tady platí: „Quod licet Iovi, non licet bovi“, komu se to nelíbí, nemusí sem chodit.
„Přátelé jsou jako knihy v knihovně. Nemusíš mít mnoho, stačí ti ti nejlepší.“. (Antivaxery prosím o odchod na jejich diskuze.) .
1
