Z vyprávění prarodičů vím, kolik se v roce 1945 a později vyrojilo
"partyzánů" a "protifašistických bojovníků", kteří za války
"statečně" kolaborovali s Němci! Stačilo, když nalezli do KSČ! A
opravdoví bojovníci proti fašismu, kteří o jejich kolaboraci věděli, byli
fyzicky likvidováni! Oficiálně "páchali sebevraždy". Ve Vsetíně tehdy
žila předválečná členka Sociálně demokratické strany, paní Františka
Švagerová. Moc dobře věděla, KDO udal Němcům "Valašského Edisona"
Josefa Sousedíka, zakladatele firmy Moravský energetický závod Vsetín
(vyrobili i motory do legendární Slovenské Strely) spolupracujícího s
protifašistickou skupinou Clay Eva, zastřeleného při výslechu v roce
1944.
Jenže jenže - byl to najednou velký komunista a na jedné schůzi se komouši
domluvili, že "Svagerová musí viset!"! Ale jak to bývá - i mezi komunisty
se našel někdo, kdo měla aspoň trošku slušnosti a Františku varoval.
Utekla ze svého bytu ve Vsetíně a skrývala se u dobrých lidí v horách nad
Vsetínem. Kdosi ji nakonec přivedl k mým staříčkům. Bydleli na samotě,
kolem dokola pole, když někdo přicházel, bylo ho vidět a byla možnost
útěku. (I za války se u nich několik pronásledovaných ukrývalo, všichni
přežili) Jenže Františka byla zvyklá chodit, tak vždycky v noci šla na
procházku a jednou potkala nějakého nimroda, co byl na šoulačce. Ten pak v
hospodě vykládal, že v lese v noci potkal krásnou ženskou a staříčci
dostali strach. Na doklady mé stařenky Františka odjela ke stařenčině
sestře do Dyjákoviček a tetička Rozára ji převedla přes hranice do
Rakouska. (Tetička převedla lidí víc, někdo ji udal a byla několik let
vězněna v Brně).
Františka Švagerová se dostala do Anglie a v šedesátých letech, při
"uvolnění" komoušské zvůle, začala mým staříčkům psát. Dožila v
Anglii, protože zůstala vlastenkou, nechtěla přijmout Britské občanství a
tudíž se nemohla do Československa podívat.
Převratu se nedožila. Po převratu můj tatínek pátral několik let ve
všelijakých archivech po zmínkách o ní - chtěl, aby se aspoň posmrtně
dočkala nějakého uznání od Čechů. Nevypátral nic. Jakoby nikdy
nežila.... asi jsem už poslední, kdo o ní něco ví...vzpomínám si na
její dopisy (které moje segra, kráva nebeská, po smrti tatínka spálila) a
ve starém albu zůstalo jen pár známek, co nám, dětem, posílala abychom
měli na výměnu ve škole...
Takže tolik k "převlékání kabátů".
To bylo, je a bude.... 