s Jarkem Spurným:

·
Kdyby se mě někdo v roce 1990 – jako bývalého disidenta a poté novináře, zabývajícím se StB nebo vojenskou tajnou službou – zeptal na Petra Pavla nebo Andreje Babiše, řekl bych o obou, že jsou svou minulostí diskvalifikovaní pro politickou kariéru v demokratické zemi. V roce 2020 bych totéž tvrdil už jen o Andreji Babišovi, aniž bych vzal na milost někdejší touhu Petra Pavla pracovat v komunistické vojenské tajné službě (přesto, že v ní nakonec nikdy nepracoval). V roce 2026 promíjím i tu Pavlovu touhu po komunistické zpravodajské kariéře.
Proč? Trochu historie. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku bylo v listopadu 1989 členy KSČ 1,2 milionu lidí. Každý sedmý dospělý. Připočítejme k tomu rodinné příslušníky (k tomu podporu KSČ či Národní fronty ve volbách, pravidelně dostávali 99 procent hlasů občanů socialistického Československa). Tahle vrstva do velké míry personálně ovládala a obsadila všechna rozhodující místa v socialistické státní správě i státních podnicích. Zjednodušeně – v roce 1991 nebyla žádná šance je vyřadit z podílu na budování demokracie. Bylo jich moc. Měli často z komunismu kvalifikaci, kterou méně socialisticky nadšení občané neměli. Komunističtí právníci a ekonomové v podstatě měli v devadesátkách v transformaci země většinu – i když většina z nich rudé knížky odevzdala.
Vlastně všichni tihle kvalifikovaní bývalí komunisté vzali nový režim jako novou příležitost. A tady přichází to zásadní: Příležitost k ČEMU? A málokteré kariéry bývalých komunistů po roce 1990 se v uchopení té příležitosti liší tak jako kariéra Petra Pavla od Andreje Babiše. Trochu detailněji si připomeňme jejich komunistickou kvalifikaci, výchozí bod jejich aktivit po roce 1989. Oba pocházeli z rodin relativně vysokých komunistických pohlavárů.
Petr Pavel jako voják vstoupil do komunistické strany v roce 1985. Byl výsadkářem průzkumníkem v elitní jednotce. Nebylo neobvyklé, že z této jednotky odcházeli někteří osvědčení vojáci přímo do Zpravodajské služby Generálního štábu (to nebyla StB). V roce 1987 o to Petr Pavel požádal a rok později byl zařazen do postgraduálního studia zpravodajství (všichni frekventanti dostali krycí jména, proto Pavel Pávek), které dokončil v roce 1991. Nikdy se neprokázalo, že by se zúčastnil jakékoli operace komunistické tajné služby. Ale na tuhle práci se prvních 15 měsíců na škole připravoval.
Andrej Babiš vstoupil do KSČ v roce 1980, krátce na to se stal důvěrníkem StB, o dva roky později agentem StB s krycím jménem Bureš. Co je podstatné, už v roce 1978 nastoupil do Podniku zahraničního obchodu (PZO) Chemapol, do roku 1989 pracoval postupně pro několik PZO, v roce 1985 byl vyslán PZO do Maroka. Je nutné dodat, že PZO byly jakousi obří informační filiálkou StB, přesně řečeno 1. správy, tedy rozvědky StB. StB a PZO naprosto ovládaly komunistický zahraniční obchod. Je prokázáno, že AB dodával informace StB a existují i jeho vazby na komunistickou rozvědku (v Maroku měla rozvědka své zastoupení, člen tohoto zastoupení se po roce 1990 stal Babišovým zaměstnancem). Teď k tomu uchopení kariéry. U Petra Pavla je to jednoduché a přímočaré. Velitel speciálních sil, působení na zahraničních misích, zástupce vojenského představitele při EU, náčelník Generálního štábu, předseda Vojenského výboru NATO, válečný kříž za záchranu francouzských vojáků. V roce 2018 odchod z armády, přednášky v Česku i zahraničí, zakládal bezpečnostní spolky, pak prezident. Nenajdeme po roce 1990 jediný doložitelný průšvih, který by ho veřejně diskvalifikoval. (Nenajdou ho ani ti, kterým vadí NATO, ale jsou demokraté a kontextově myslící lidé)
U Andreje Babiše je to jiné. Odchod ze Slovenska v devadesátkách. Jako zaměstnanec PZO s velkými kontakty na „staré kádry“ jeden z větších privatizátorů devadesátek. Jeho privatizace nabraly závratné tempo během opoziční smlouvy, zásluhou blízkosti k Miloši Zemanovi. Dlouho nebylo jasné, komu vlastně Agrofert (připisovaný jemu) patří. Stáli za ním bílí koně ze Švýcarska. Pak přišlo třeba nepřátelské přebírání malých zemědělských podniků, Čapí hnízdo, nástup do vlády v roce 2013, která nastavila vyplácení dotací, výhodných pro Agrofert. To samé po roce 2017 i dnes. Dlouhodobé útoky na média, dosazování svých lidí na významná místa ve státní správě. Oligarcha ve střetu zájmů, kouzelník se zbytečně zadlužujícím rozpočtem.
Tohle nepíšu proto, abych vám radil, koho máte volit, mít rádi nebo nesnášet. Je to vaše věc. Jen jsem chtěl popsat, proč jsem změnil názor na Petra Pavla. A proč mu promíjím (ale nezapomínám) jeho touhu být komunistickým rozvědčíkem? Protože v posledních letech udělal tolik kroků, které i mezinárodně pomáhají ničit totalitní manýry a podporovat demokracii, že to přebilo i tu pachuť.