Však ať si klidně má Ukrajina svoji nezávislost - v těch hranicích, které nedávno navrhnul Putin.
ASPOŇ SE BUDOU MÍT KAM VRÁTIT!!! 
A mimochodem, bylo by to výhodné i pro NATO, protože by se opět
rozšířilo kousek směrem k Ruské federaci. 
Vážení ústavní činitelé, vážení hosté, dámy a pánové,
každý rok si 21. srpna připomínáme události roku 1968 před budovou Českého, tehdy Československého rozhlasu, abychom uctili památku těch, kteří během nich přišli o život.
I když od invaze vojsk Varšavské smlouvy do našich zemí uběhlo už 58 let, trauma ze zrady a také ponížení ze strany našich tehdejších spojenců je v naší společnosti stále hluboce zakořeněné. Jejich tanky tehdy rozbily naděje na uvolnění poměrů a na svobodu si naše země musela počkat dalších 21 let.
V důsledku tohoto traumatu bychom ale jako národ mohli a měli být vnímavější a citlivější k agresivním a rozpínavým tendencím dnešního Ruska a snad i odolnější vůči jeho propagandě. Bohužel se stále najde mnoho lidí, kteří pro Vladimíra Putina a ruský režim hledají pochopení a ospravedlnění za jeho akce. Tito lidé jsou obvykle obětí manipulací, které, podobně jako v případě událostí 21. srpna, překrucují realitu.
Redaktoři Československého rozhlasu do poslední možné chvíle vysílali pravdu. A asi nejlepším způsobem, jak uctít jejich práci a odvahu, je to, že i teď pravdivě pojmenujeme současnou realitu.
Invaze do Československa v roce 1968 má mnoho společného s invazí na Ukrajinu před více než 4 lety. Obě společnosti se nacházely v období naděje na svobodný rozvoj, obě se chtěly vyvázat z přílišného vlivu Sovětského svazu, respektive Ruska. V obou případech Moskva porušila mezinárodní právo, aby si silou vynutila sféru svého vlivu. Obě invaze provázela lživá rétorika. Obě byly původně plánované jako bleskové operace.
Mezi lidmi v obou společnostech zavládlo hluboké zklamání a vůči Rusku se zformoval velmi kritický postoj. Ten u nás přetrval dlouho, ale dnes jako by část společnosti raději zapomněla. Přitom je zřejmé, že historická zkušenost s počínáním Ruska se opakuje, ale někteří to z různých důvodů nechtějí vidět.
Na Ukrajině ale Rusko narazilo na nečekaně silný odpor statečných obránců. A zatímco ve zlomeném Československu Sovětský svaz svých cílů dočasně dosáhl, na Ukrajině k nim Rusko dnes není o nic blíže než v únoru 2022, a to i díky vytrvalé solidaritě západních spojenců. To vše, bohužel, za cenu stovek tisíc obětí na lidských životech.
Ukrajina už pátým rokem brání nejenom svoji svobodu, ale nepřímo i svobodu a bezpečnost Evropy. Je v našem zájmu stát po jejím boku tak dlouho, jak bude třeba, nejen kvůli její svobodě, ale hlavně pro naši bezpečnou a svobodnou budoucnost.
Na tomto místě chci zmínit ještě jednu paralelu. Československý rozhlas sehrál v roce 1968 zásadní roli v informování obyvatel o vpádu sovětských vojsk a následném vývoji situace. Český rozhlas, ale také Česká televize dnes sehrávají zásadní roli v českém mediálním prostoru, nejenom v oblasti zpravodajství, ale i investigativy nebo vzdělávání, kultury a sportu.
Veřejnoprávní média dnes opět čelí tlaku na omezení jejich svobody a nezávislosti, byť plíživějšímu, než jak ji představovali rusky hovořící vojáci se samopaly. Nezávislá média jsou ale jedním ze základních pilířů nejenom naší, ale jakékoli demokracie. Nedovolme proto, abychom o ně v důsledku jejich postupného rozkladu přišli. Postavme se na jejich obranu, až to budou potřebovat.
A kdybych měl parafrázovat dnes již jednou zmíněný slogan, který nakonec vidíme i na pamětní desce vlevo ode mě: "Jsou s námi, buďme s nimi."
Děkuji vám za pozornost.
.
To máme za trest
Rec vystihuje presne situaci, bud ji vubec nerozumis, nebo jsi rusky kolaborant, mozna oboji.
Ty jsi nejaky uvedomely proslov zazil, abys to mohl posoudit! Cti si radsi v bibli a modli se za svou hrisnou dusi, udelas lip!
1
1
1
