Modrý sešit no. 10
Byl jednou jeden zrzavý člověk, který neměl oči ani uši. Neměl ani
vlasy, takže zrzavý se mu říkalo jen ze zvyku.
Mluvit nemohl, neboť neměl ústa. Nos také neměl.
Neměl ani ruce ani nohy. A břicho neměl, a záda neměl, a páteř neměl, ba
ani žádné vnitřnosti neměl. Neměl prostě vůbec nic! Takže se neví, o
kom je řeč.
Raději se už o něm nebudeme dál bavit.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Daniil_Charms
to je sovětská realita, krásný sovětský svaz...
23. srpna 1941 byl na udání zatčen[1], údajně za šíření protiválečné propagandy, a uvězněn na psychiatrickém oddělení leningradského vězení č. 1., kde počátkem roku 1942 za neznámých okolností zemřel. Existuje důvodné podezření, že ve své cele zemřel hlady,[zdroj?] neboť v té době již probíhala nacistická blokáda Leningradu. Rehabilitován byl v roce 1960.[1] Jeho dílo zachránili Charmsovi přátelé, kteří je ukrývali až do 60. let minulého století. V té době začala postupně vycházet jeho tvorba pro děti. Charms byl dvakrát ženatý.
Pro jeho dílo jsou typické kratičké povídky o několika odstavcích, popisujících velmi jednoduchým jazykem zhola absurdní situaci. Ve svých dílech pro dospělé projevuje velké zhnusení dětmi a zvířaty, a také starými lidmi, nicméně psal také literární díla (převážně básně) pro děti. Mimo to psal kratičká dramata. Jeho díla jsou nesmyslná a nelogická, děj jeho povídek je zcela iracionální, často jsou uprostřed přerušena nepředvídatelnou katastrofou. Psal si také rozsáhlé deníky, obsahující pozoruhodné úvahy a aforismy. Jeho díla pro dospělé nebyla za jeho života publikována, ukazoval je pouze svým přátelům, dětská literatura publikována byla. Po Charmsově zatčení bylo jeho dílo zachráněno jeho přáteli a šířeno v samizdatu, oficiálně vyšlo až za glasnosti.
je to tak trochu můj šálek kávy. Kdo chce vědět jak psal, tady je celkem dost ukázek z jeho tvorby. Takové to dada psaní
https://citarny.com/autori-knihy/spisovatele-a-knihy/charms-baba
a pro ty co se jim nechce klikat na nějaké vzkazy dám sem jednu úžasnou symfonii o krásném letním ránu (v Rusku)
ZAČÁTEK NÁDHERNÉHO LETNÍHO DNE
(SYMFONIE)
Sotva kohout zakokrhal, Timofej se vyhoupnul z okénka na střechu a vyděsil
všechny, kdo šli právě kolem. Rolník Chariton se zastavil, zdvihl kámen a
hodil ho po Timofejevovi.
Timofej zmizel. “Ten je ale mazanej!” zařvalo lidské stádo a někdo, snad
Zubov, se ze všech sil rozběhl hlavou proti zdi. “Ach!”, vyjekla ženská
s opuchlou tváří.
Komarov ji poplácal po tváři a baba s jekotem zalezla pod vrata.
Šel kolem Fetěljušin a poškleboval se. Přišel k němu Komarov a povídá:
“Koukej, ty špekoune!”, a vrazil Fetěljušinovi jednu do břicha.
Fetěljušin se opřel o zeď a začal dávit.
Shora z okna plival Romaškin a snažil se strefit do Fetěljušina.
Nedaleko odtud nosatá ženská řezala neckami své dítě.
Mladá vypasená maminka hoblovala obličejem hezounké holčičky cihlovou
zeď.
Nějaký pejsek si zlomil ťapku a válel se po chodníku.
Malé klouče se krmilo z plivátka jakýmsi svinstvem.
Ke koloniálu se táhla dlouhá fronta na cukr. Ženské se hlasitě hádaly a
šťouchaly do sebe košíky.
Rolník Chariton se zpil denaturákem, postavil se před ženské s rozepnutými
kalhotami a vedl sprosté řeči.
Tak takhle začal ten nádherný letní den.
1
2