**Ke zděšení je důvod..V pátek jde pan premiér Babiš na hrad, aby si tam
vyslechl škemrání loutky zbrojařů Pávka, aby ho vzal na summit NATO do
Ankary. Asi mluvím za hodně svých spoluobčanů,když k panu premiérovi
vyšlu prosbu: Nikam! Doma bude! Zděšenka! **
Lítá po městě a nemůže sehnat kostičku na obroušení klofánku, 
může za to Putin. 
Jů, žebradla!
To byla ohromná móda před padesáti a více lety. Tehdy se průmyslově
nevyráběly, šily a hlavně háčkovaly jsme si je samy. Trojka háček,
umělé lýko Viskocel, trocha šikovnosti a žebradlo bylo na světě. Kdysi
jsem háčkovala ve škole pod lavicí 
v hodině zoologie. Odborné předměty
jsme měli v posluchárnách, stoly zepředu kryté, co kutím v poslední
řadě zdola vidět sice nebylo ale profesor si mne po hodině vzal stranou: "Co
zase pletete?" Vytáhla jsem práci. "Uháčkujete to i pro mne?" Za dva dny
měl žebradlo hotové a já klid na další háčkování pod lavicí
Takovou tašku - žebradlo na mobil jsem měla taky ale ženě s větším
poprsím to hodně překáží.
Těm, které mají namísto prsou jenom vyrážku, to může vyhovovat. 
My jsme nosili SOMRADLO. Byl to malý vojenský batůžek přes rameno.
Uvnitř byla výbava pravého skina: Nůž motýlek, kameny, kurak (zbraň s
bodcem), slzák, sprej s barvou (s magnetem zespod, aby kulička nehrkala) a
prak.
Jo a kostelník z H…vé tam měl ještě cigarety a kondomy (ale holku
neměl). 
Ale ten kostelník byl od katolíků ne? Protože u evangelíků kostelničila celá
rodina bydleli na evangelické faře dole v
přízemí (směrem ke Vsetínu), farář bydlel nahoře nad sálem.
Kdysi farář - tehdy Pavel Smetana, na kurzu ve Vrbně vyprávěl, jak
"kostelníci" odjeli na dovolenou a farářovi měli krmit jejich králíky ale
vzpomněli si až na třetí den a to už králíci měli vyžranou i
podestýlku. Já jsem se strašně vztekla a na Pavla jsem se vyřvala: "Vám
tak dát na starost BETONOVÉ SCHODY a ne králíkárnu!!" Bylo u toho asi 50
lidí a Pavel byl hodně překvapen - mně bylo
tuším 14 let všichni se chechtali...ach jo, kde jsou ty
časy.... ale Pavel mně to nezapomněl až do smrti
Myslel jsem toho, co je kostelníkem teď. Ten se s nama toulal po městě a strašně zlobil.
Jo - tak to fakt nevím, kdo to byl! Ale zítra se přeptám - aspoň
pokecám s "tetičkama"
(to je stejně sranda, když jsme s nima chodila do školy, nenapadlo mne, že
to jednou budou moje TETIČKY Oni ti otcové měli ještě
tři mladší sestry, jedna se provdala k nám do dědiny a tak moje děti
sedávaly v lavicích se svými tetičkami a strýčky
(právě se o tom rodinném propletenci bavíme s další sestřenici "přes koleno" a dáváme dohromady rodokmen - kurátorka z H je tedy "sestřenice přes koleno" nás obou)
No ten její manžel, to je on, ten kostelník.
Už jsem ho neviděl několik roků. Když já nepřijedu na Noc kostelů, tak se nevidíme. Ale on nemá čas, pět holek dá zabrat.
Já jejího manžela NEZNÁM, tak jako
jsem neznala ji, než jsi nás dal dohromady Ty samozřejmě jsem znala její rodiče - ale
- děti už ne. Když jsem tam jezdila ještě s maminkou tak děcka nebyly
doma, ono je to generačně posunuté. Kdosi z té rodiny kdysi pracoval s mou
dcerou ale už jsem to zapomněla. A kdysi jsem vzala stopařku ve Vsetíně,
chtěla jenom na ratibořské rozcestí ale já jsem ji vyzpovídala a ejhle -
ona je do té rodiny přivdaná tak jsem ji zavezla až do H,
šla ještě k lékaři, tak domů ne... teď už asi bydlí někde jnde, já
fakt nevím! Musím si tam zajet! Hej - co tak zajet tam spolu? To by byla
bžunda stavíme se do hospody na Valašské
Tornádo a než se vykecáme tak vystřízlivíme
2
1