Byl pozdní večer - první máj,
večerní máj - byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech,
kvetoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných,
zvučelo temně tajný bol,
břeh objímal kol a kol,
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky
planoucí tam, co slzy lásky.
Krásný První máj přeje









