Toníček: Je první máj, je lásky čas, hrdliččin volá ku lásce hlas,
toužím po tvém vlasu
sahajícím k pasu, toužím po tvé postavě nejkrásnější v ústavě,
toužím po tvé pokožce opálené v Jugošce.
Anička: Nevadí ti, holenku, že mám trochu lupenku? Jinak ti to
vynahradím, vroucně líbám, něžně hladím.
Toníček: Je první máj, je lásky čas, půjdeme spolu na Petřín
zas?
Anička: K políbení klidně svolím, něco víc však nedovolím! Než to s
chlapcem poprvé zkusím, nejméně týden chodit s ním musím!
Toníček: Udělej dnes výjimku, stačí mi to chvilinku.
Anička: A co když něco chytnu? A nebo do toho vlítnu?
Toníček: Anička, dušička, od toho je gumička! Bez lásky se světem
ploužím, po lásce já strašně toužím!
Anička: Víš, co tady chodí lidí, zablýská a už nás vidí!
Toníček: Třeba někteří, právě večeří!
Anička: Celý život já se řídím radou mojí tety Zděny: Hezké je to,
jenom když máš kolem sebe čtyři stěny.
Toníček: No, tak hupky, hupky, do telefonní budky!
Anička: Musíš však rychle dělati, než přijede někdo volati.
Vypravěč: Je první máj, je lásky čas, kardinálu Dukovi mobil kleknul
zas.