Potua při snaze pochopit Putinovy motivy k napadení Ukrajiny a zabrání
Krymu často sdílela názor Jana Petránka, že Rusko bylo k agresi prakticky
donuceno bezohledným chováním západu, především rozšiřováním NATO na
východ a že západ uplatňoval nevhodnou politiku a měl více dát na
diplomacii, než na snahu vzít Ukrajinu do EU a později i do NATO bez ohledu
na to, co si o tom myslí Rusko...Petránek je ve svých názorech na Rusko na
západ a na globální politiku (které vyslovil, než v roce 2018 opustil tento
svět) poměrně zajímavý...Proto sem zkopíruji několik citací jeho
výroků k posouzení nakolik byl tento profesionální novinář a chartista
vizionářem, nakolik se se svými názory trefil do dnešní reality, zda s
nimi můžeme i dnes souhlasit a zda jsme se jeho moudrými radami měli
řídit...
Cituji: ,, Západ se na Ukrajině přepočítal. Kdyby Putin chtěl, je do
čtrnácti dnů ve Varšavě, ale on není žádný blázen"
05.02.2015......,,Podle Petránka se Západ přepočítal, když nechtěl
dojít k tomu, že by Ukrajina měla být mostem mezi Evropou a Ruskem, ale že
musí tvrdě patřit k Západu. Rusové prý dnes stojí za Putinem. "Říkají:
Porazil nás Napoleon? Ne. Porazil nás Hitler? Ne. Porazí nás dnes přes EU
Amerika? Ne,“ konstatoval Petránek s tím, že Rusové byli vždy schopní
vydržet všechno...,,Podle Petránka Rusko nechce ani ovládnout Luhansk a
Doněck, protože tamní lidé nadávají Moskvě za to, že jim nepomáhá.
"Putin nemá v rukou páky, které by donutily vzbouřence, aby jej
poslouchali."...Myslím si, že Krym je od roku 1783, kdy jej Potěmkin dobyl
pro Němku, která se poté „proměnila“ v Kateřinu II., ruským územím.
Porovnejme velikost tehdejšího Krymu s tehdejšími Spojenými státy.
Spojené státy vznikly v roce 1776 a byly jenom něčím na okraji amerického
kontinentu. A od té doby jsou jen války, války a zase války a otázka je,
jakým způsobem už ty války mají přestat a kdy začít respektovat územní
celistvost. Tak jako Amerika nevrátí Texas Mexiku a Velká Británie nevrátí
Gibraltar Španělsku, tak by se Putin musel zbláznit, kdyby vrátil Krym
Ukrajině. Protože ukrajinský Krym by se stal námořní základnou
Severoatlantické aliance. Tím pádem by se stalo to, oč se usilovalo už
během války o Krym mezi Francií a Velkou Británií v polovině 19. století:
odtlačit Rusko od Baltického moře a Černého moře a udělat z něj
druhořadou velmoc. A to samozřejmě nikdo už nikdy nepřipustí. Jsem
přesvědčený o tom, že uznání Krymu za ruskou entitu je naprosto nezbytné
k tomu, aby se v čemkoliv změnila situace na Ukrajině samotné. Ukrajina je
tak rozkradený stát, že zkorumpovanějšího státu, až na několik pár
výjimek, není na tomto světě. Ukrajina a Porošenko, to je ostuda historie
začátku 21. století."... V tomto případě zcela souhlasím s Trumpem.
Americko-ruské vztahy jsou velice špatné a Trump, který chtěl změnit
takový ten modus vivendi mezi Moskvou a Washingtonem, přešel na stranu,
která je velice kritická vůči Rusku, a to kvůli tomu, aby si sám zachoval
pozici v Bílém domě. Protože ta zuřivost je veliká. Nejhorší je, když
vám někdo ukradne nepřítele. Je tu velká protiruská hysterie a velice bych
pochválil Václava Klause, který před několika dny v televizi jasně řekl,
že dnešní Rusko přece není Sovětský svaz. Je to něco úplně
jiného!...Dalším diskutovaným tématem je brexit. Ohrozí podle Vás
existenci Evropské unie plánovaný odchod Velké Británie? A nebude mít
brexit tragické důsledky především pro Spojené království?
Myslím si, že ne. Brexit dokazuje, že je možné, aby každý stát fungoval sám o sobě, a přitom našel dobré vztahy s ostatními evropskými státy. Brexit je něco, čemu já jsem zatleskal, a dokonce jsem předvídal, jak to celé dopadne, i když byli jiní, a to včetně prezidenta Zemana, kteří nevěřili na brexit. Věřil jsem tomu, že vyhraje Trump a že bude brexit, a ten odhad byl velice dobrý. A řekl bych, že brexit znamená začátek nově stavěných mezinárodních vztahů na evropském kontinentu. Je nutné vidět i to, co se děje v Barceloně, kde máte třeba nápisy, že španělský král zde není vítán. Lidé strašně chtějí mít pocit, že rozhodují sami o sobě. To, co bylo v Katalánsku, jen ukázalo, že už nejde o levici a pravici, že nejde o ideologii takovou či onakou, ale že jde o to, aby centrální vliv jednotlivých vlád nebyl převažující a aby si každý region o sobě uměl rozhodnout. To je nesmírně správná tendence a ta regionální politika bude sílit. A proto si také myslím, že brexit samotný ukazuje, že Velká Británie bude dobrým spojencem a že je to třeba brát také z hlediska strategicko-vojenského, neboť Evropa je zatím jen přívěškem Spojených států z hlediska vojenského plánování. A to nás zavádí ke zbytečné možné konfrontaci s Ruskem a Čínou. Nezapomínejme, že už dávno se těžiště vojenského nebezpečí přesunulo daleko na Východ a že to je Čína a Spojené státy, kteří dnes jsou těmi hlavními hráči. V generálních štábech se promýšlí, co se stane, protože Čína už má něco, jako jsou nejen drony, tedy bezpilotní zbraně, ale i drony podvodní, bezpilotní ponorky, které představují nesmírné nebezpečí pro velké letadlové lodě. Jsme na prahu zcela nových vojenských koncepcí z hlediska strategického plánování a je nutné myslet na to, že je zapotřebí mezinárodní dohody. Zatím to jde opačným směrem a toho mi je velice líto...Jak vnímáte současný stav Evropské unie? Je podle Vás ohrožena její existence?
Řekl bych, že je nutné rozlišovat dvě věci. My jsme vzali Evropskou unii jako vyloženě ekonomický projekt. A kolem tohoto ekonomického projektu jsme vytvořili mezinárodně-právní „pavučinu“. To je velice špatně, protože každý stát má mít svůj právní systém. Evropská unie není dobře koncipovaná, stejně tak není dobře koncipovaný Evropský parlament. Ten bych zrušil, protože je to nesmyslný útvar, kde se nic neřeší, kde se jen něco proklamuje. Stačil by senát, kde by bylo tak po dvou lidech z každé členské země – jeden představitel státu, druhý volený senátor. A tam by bylo možné k něčemu dospět, alespoň v rámci diskuzí. Ale v tak velkém aparátu, jakým dnes je Evropský parlament, to není možné. Jsou to jen vyhozené miliardy a Brusel a Štrasburk se pouze dělí o problémy. To je obrovská voda na mlýn pro hoteliéry, kteří to dělají jen pro své zisky....A přitom často slýcháme, že největší riziko z hlediska bezpečnosti představuje Rusko. Není to trochu silné tvrzení? A neměli bychom spíše usilovat o to, aby Rusko bylo naším spojencem?
Mně by stačilo, kdyby to nebyl spojenec, ale partner. Zde je nutné vědět, že Rusko je veliké na to, aby mohlo být pod diktátem Severoatlantické aliance. Rusko není zdaleka tak vyzbrojené, abychom museli mít vojáky někde v Pobaltí. Za Gorbačova měla ruská armáda 5 000 000 vojáků, dnes neseženete ani ten 1 000 000. Rusko je dost silné na to, aby se mohlo bránit (díky balistickým raketám a kosmické technice), ale vůbec není tak zdatné na to, aby mohlo někoho přepadnout." 26.8. 2018
