Tohle mě opět pobavilo - lynčovaná lesba zfanatizovanými LGBT+
blbečky:
V roce 2021 odešla Kathleen Stocková po osmnácti letech z
univerzitního světa. Sama v nadsázce říká, že akademickou kariéru jí
zničila věta „Transženy nejsou ženy“.
Princezna Anna jí později propůjčila Řád britského impéria za zásluhy o
vysoké školství.
https://echo24.cz/a/Hkf8P/kniha-tereza-matejckova-kez-ta-fikce-kolem-zmeny-pohlavi-koneccne-praskne
Útoky odstartovalo to, že jsem začala psát pro širší publikum. Byla
jsem zvána do pořadů a mezi studenty narůstalo napětí. Přitom mě znali.
Věděli, že jsem běžně učila transgender studenty, že nikdy nebyl
žádný problém. Přesto mě začali obviňovat z transfobie. Jediným
důvodem bylo mé tvrzení, že se muž nemůže proměnit v ženu. To
tvrzení může být pro někoho nepříjemné, ale nejde o útok na konkrétní
lidi. Já zkrátka obhajuji biologické kategorie muže a ženy. Jsem
přesvědčena, že když se jich vzdáme, ocitneme se v problémech. Je to
transfobní? Myslím, že v žádném případě. Ale já jsem ochotna o své
tezi diskutovat, jenže druhá strana mi tvrdí, že jsem tak zlá, že se se
mnou diskutovat nedá.
Ve Velké Británii máme vlivnou LGBT organizaci, která se dřív
zaměřovala jen na práva leseb a gayů. Získala si respekt veřejnosti,
zejména za svůj boj o manželství homosexuálů nebo za práva homosexuálů
adoptovat děti. Lesby a gayové získali všechna práva. Jenže co dál? Ke
zkratce připojili T a začalo se bojovat za práva trans lidí. Tyto
organizace začaly čerpat peníze z grantů, nadací a vlády, zejména
skotské. Postupně obsazovaly instituce a nebojím se říct, že rovněž
chrlí propagandu. To jsou všechny ty řeči o preferovaných zájmenech, to
jsou zvláštní dny trans viditelnosti, to je vyvěšování vlaječek. Je to
všechno náboženské. Chtěla bych zdůraznit, že chápu, že ve
společnosti vždy existoval velmi nízký podíl lidí s tím, co dnes
označujeme jako genderovou dysforii, a přirozeně neobhajuji žádnou formu
diskriminace trans lidí ani žádné jiné menšiny. Problém však je,
že zástupci LGBT učinili z otázek transgenderu celospolečenskou agendu a
vytvořili si, často ve spolupráci s akademiky, jakousi vlastní filozofii,
kterou vztahují na všechny lidi, takže vynášejí soudy o tom, co znamená
být žena, co znamená být muž. Dobře, já jim to neberu, ale snad se potom
také mohu zapojit do debaty?
Stejné organizace pronikly i do všech stupňů škol. Ředitelům,
rektorům, děkanům se začalo sdělovat, jak organizovat své prostory, jak
mluvit. Začal se kontrolovat prostor a jazyk. Transgender ideologie je navíc
součástí kultury mladých, takže studenti ji milují. Ve všech
zemích, hádám, že i v Česku, existuje hlasitá skupina akademiků, kteří
aktivisticky pronášejí velká slova o spravedlnosti a transfobii.
Vytvářejí se skupiny následovníků. Přesně tito lidé tvrdili, že na
univerzitě nemám co dělat, že jsem nebezpečná a je třeba mě zastavit.
Vybičovalo se to do šílenství.
1