.
Nepodceňujme neomarxismus
16.7.2020
V posledních týdnech jsem často slýchal větu: „Svět se zbláznil.“ Říkali to lidé v mém okolí, psali to autoři článků.
Události, které se na nás valí, jako by postrádaly logiku. Je požadováno stržení sochy Abrahama Lincolna – prezidenta, který se zasloužil o zrušení otroctví v USA, přestože tuto sochu financovali bývalí otroci a černošští váleční veteráni. Z práce byl propuštěn fanoušek klubu Burnley za svůj transparent „Na bílých životech záleží“, naproti tomu britské akademičce Priyamvadě Gopalové měl být údajně za výrok „Na bílých životech nezáleží“ navýšen úvazek na univerzitě. Americká děkanka Leslie Neal-Boylanová byla vyhozena z práce, protože se v hromadném mailu vyjádřila v tom smyslu, že je pravda, že záleží na černých životech, ale že záleží také na všech životech.
Domnívám se, že skrytou logiku těchto událostí je třeba hledat v neomarxismu; resp. v ideologii Frankfurtské školy a nové levice. Pojem „neomarxismus“ dnes prakticky používají jen odpůrci levice, naopak její stoupenci prohlašují toto slovo za hanlivou nálepku. Takové tvrzení je ovšem zavádějící. Neomarxistické ideje jsou dnes součástí levicového mainstreamu, byť jsou obvykle označovány za „levicový liberalismus“. Když jsem zjišťoval, jak se česká levicová scéna staví k pojmu neomarxismus, zjistil jsem, že právě ti lidé, kteří sympatizují s idejemi Frankfurtské školy (tedy se skutečným neomarxismem), nejhlasitěji veřejně prohlašují, že slovo „neomarxismus“ je nálepka, kterou si vymysleli „náckové“. Dává to smysl? Ano, dává. Je to revoluční výpad pro zmatení nepřítele, tedy propagandistická lež.
1
