„Americký trh se stal pro farmaceutický průmysl jednou velkou bankou,“
uvedl k tématu Ameet Sarpatwari, odborník na lékovou politiku na Harvard
Medical School.
Podle něj panuje intenzivní pocit, že nejlepším místem, kde dosáhnout
v oblasti farmacie zisku, jsou USA. To díky tamnímu nastavení úhrad a
způsobu nákupu léků pro pacienty.
Odborníci v článku NYT vyjmenovali šest hlavních důvodů, proč jsou
léky vázané na předpis v USA tak drahé. Prvním z nich je absence
centrálních nákupů léků prostřednictvím jednoho ústředního orgánu. V
jiných vyspělých zemích nákupy léky obvykle zajišťuje jeden
vyjednávající orgán spadající pod vládu, respektive ministerstvo
zdravotnictví. Ve Spojených státech jsou jednání s výrobci léků
rozprostřena mezi desítky tisíc vyjednavačů. Což vede k tomu, že
kupující postrádá výhodu silné vyjednávající pozice. A tedy možnost
získat slevu při objednávce většího objemu léků.
Stejně tak se v jiných vyspělých zemích provádí pečlivá analýza výhod
léku, takzvaná nákladová efektivita. Zkoumá se účinnost léku, jeho cena
i přínos léku pro zdravotní i sociální systém. Pokud jsou náklady na
jeho nakoupení příliš vysoké a přínos příliš malý, mají tyto země
možnost nový lék odmítnout.
Farmaceutické společnosti to ale vidí jinak. Argumentují tím, že vyšší
cena léků v USA odráží přidanou hodnotu. Odvolávají se na analýzy,
podle kterých se pacienti ve Spojených státech dostávají k inovativním
lékům rychleji a s menšími pojistnými omezeními, než je tomu v jiných
vyspělých společnostech. A tyto analýzy samozřejmě platí.
Další důvod vysokých cen v USA v porovnání s vyspělými zeměmi je
absence kontroly cen. Některé země, jako je třeba Francie, si stanovují
limity výdajů na léky. Pokud je prodeje určitého léků překročí,
farmaceutická společnost na něj poskytne smluvně stanovenou slevu. Oproti
tomu farmaceutické firmy v USA se vyhýbají omezení cen léků pro pacienty v
rámci komerčního pojištění a v rámci zaváděcích cen při uvedení
nového léku na trh.
Třetí důvod drahých léků je: Farmaceutické společnosti nejsou jediným
subjektem, kdo na vysokých cenách léků v USA vydělává. Patří sem i
zdravotnická zařízení, tedy lékaři, nemocnice a mnoho prostředníků.
Příkladem v NYT uvádějí praxi, kdy v rámci politiky Medicare [systém
zdravotního pojištění v USA, pozn. red.] předem platí doktoři za léky,
které aplikují v ordinacích svým pacientům nitrožilně, například
chemoterapii. Teprve poté posílají účty za farmaka Medicaru. Součástí
úhrady je jak cena léku, tak procentní sazba ceny stanovená Medicarem.
Procentní přirážka zahrnuje režijní náklady lékařů, jež lék
pacientovi podali.
https://www.zdravezpravy.cz/2024/01/24/ceny-leku-v-usa-patri-k-tem-nejvyssim-duvodu-je-vice/
A jak je to v ČR?
To, za jakých okolností pojišťovny vracejí svým klientům přeplatky za
léky, určuje zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Od
roku 2025 se mechanismus změní a zdravotní pojišťovny již přeplatky
nebudou vracet klientům. Naopak se bude limit, kolik kdo zaplatil, hlídat
přímo v lékárnách. Cílem je zjednodušit celý systém a snížit
administrativní zátěž. Změnu podporuje i Česká lékárnická komora,
která něco takové navrhovala už na podzim 2023, a přípravy systému se tak
účastní od samého začátku.
https://www.finance.cz/552509-zmeny-u-preplatku-za-leky-od-2025/
Limit přeplatku pro důchodce je v ČR myslím 500 Kč(20,80 USD) a pro
normální občany je 5000 Kč(208 USD)
V této diskuzi se objevují odkazy a příspěvky obsahující vulgarismy.
1
1
