Rozcestník >> Společnost a komunity >> Amerika, američané, americké zvyky

Včera umřel Brian Wilson. Smutné.
Skrz ten náš les je už tak vidět, že už to ani les není. Jen pár soušek tu a tam co ještě neshnily.

Hodne dobrej uznavanej borec ale pro me nebyl dostanecnej Rocker.

No já si tehdá ten jeho surfrock mocmoc prožil.

Úterý 17. června 1969
Lucerna Music Hall, Praha, Československo - se Saze, Atlantis a Blue Effect (dvě vystoupení)

Legendární návštěva Beach Boys ve východním bloku začala dvěma koncerty v Praze, která se právě vzpamatovávala ze sovětského útlaku kvůli jejich protikomunistickým reformám. Beach Boys byli jednou z prvních velkých skupin, které Prahu navštívily, a Češi zaplnili ulice, aby mohli americké ikony spatřit. Více než 6 000 fanoušků, kteří se nedostali ke vstupenkám na vyprodané koncerty, stálo před místem konání a snažilo se skupinu slyšet. Velké davy donutily policii přivést posily, aby udržely pořádek a zvládly dopravní zácpy.

Toho večera skupina odehrála nezapomenutelné vystoupení v komorním sále Lucerny a sklidila nadšené ovace. Recenzent Hrubého Práva k tomu poznamenal: "Sami Beach Boys potvrdili, že jsou jednou z těch skupin, které mají na studiových nahrávkách jiný zvuk, než když se objeví na pódiu. Zatímco na nahrávkách vokálně excelují... na pódiu je pod dominantním instrumentálním doprovodem těžko rozpoznatelná přítomnost hlavních sólových hlasů, i když, pomineme-li hudební nedostatky, pak vytvořili neuvěřitelnou atmosféru... Celý večer okořenil výrazný výkon zpěváka Mikea Lovea. Netroufám si říct, zda Beach Boys nesplnili očekávání. Zcela jasně však ukázali, že ať je nahrávka jakkoli dobrá, nikdy nemůže zachytit atmosféru jejich živého vystoupení, a ať je atmosféra živého vystoupení jakkoli skvělá, nezachycuje hudební úroveň, na kterou jsme zvyklí z jejich desek."

Podle Daryla Dragona "nejzajímavější na Praze bylo, že v té zemi neměli klimatizaci. A když jsem tam seděl a hrál na klavír, voda a rosa od všech lidí, pot a všechno ostatní dělalo z klavíru velkou mastnou jámu. Nemohl jsem ani hrát na klavír. Byl celý mokrý, všechny klávesy. Bylo to, jako kdyby ho někdo umyl hadicí. Takže to byl opravdu zvláštní pocit. Říkal jsem si: „Kolik bacilů právě dýchám?“. Ale fanoušci kapelu opravdu ocenili. Opravdu si Američanů vážili."

Ba Ba Ba Brab'ann, went to the dance looking for romance.

Neco jsem mel rad kuli jednoduchosti.Jako asi Bob Dylana.