V této diskuzi se objevují odkazy a příspěvky obsahující vulgarismy.
Malý exkurz do historie podle AI. Náš malý, trapný a senilní bábochlap
to ale asi číst nebude, protože nečte dlouhé články. Maximálně Lovce
mamutů 
1. Odmítání liberálního právního státu
Nacisté považovali princip právního státu (Rechtsstaat), jak se rozvinul v
liberální Výmarské republice, za slabý, „židovsko-liberální“
koncept, který chrání jednotlivce na úkor státu a národa. Místo toho
prosazovali tzv. "Führerprinzip" – tedy, že vůle vůdce má stát nad
zákonem.
2. Náhrada právních norem vůlí vůdce
Adolf Hitler prohlásil, že "vůle vůdce je zákon" („Der Wille des Führers
ist Gesetz“). To znamenalo, že právo mělo být výkladem politických
potřeb režimu, nikoli aplikací objektivních a nezávisle interpretovaných
pravidel. Nezávislý soudce, který by mohl rozhodnout proti zájmům
nacistické strany, byl vnímán jako nebezpečný.
3. Gleichschaltung justice (sjednocení)
Po roce 1933 byla justice „očištěna“ od nespolehlivých (např.
židovských nebo liberálních) soudců a státních zástupců. Soudnictví
bylo systematicky podřízeno nacistické ideologii skrze proces Gleichschaltung
– tedy sjednocení všech institucí podle nacistických standardů.
Formálně soudy existovaly, ale jejich rozhodování bylo pod silným
politickým tlakem.
4. Zvláštní soudy a Lidový soudní dvůr (Volksgerichtshof)
Byly zřízeny mimořádné soudy jako Volksgerichtshof, které soudily
politické odpůrce režimu (např. členy odboje, komunisty, později i
účastníky atentátu na Hitlera). Tyto soudy byly zcela závislé na
nacistickém vedení a rozsudky často diktoval předseda soudu, např. Roland
Freisler, známý svými teatrálními a brutálními soudními procesy.
5. Ideologická indoktrinace právníků
Nacističtí ideologové jako Carl Schmitt se snažili redefinovat pojetí
práva – tvrdili, že právo je nástrojem politické vůle a nepodléhá
neutrálnímu nebo objektivnímu výkladu. Schmitt například prohlašoval, že
„nepřítelem je ten, koho za nepřítele určí vůdce.“
Shrnutí:
Nacisté viděli nezávislé soudy jako nepřátelský relikt liberální
demokracie a překážku totalitního státu. Právní systém měl sloužit
státu, národu a vůdci – nikoliv ochraně individuálních práv. Soudci,
kteří chtěli jednat nezávisle, byli odstraněni nebo zastrašeni, a
justiční aparát byl přeformován do nástroje nacistického útlaku.
Pokud chceš konkrétní citace z projevů nacistických vůdců nebo právních dokumentů z tohoto období, mohu je dohledat.
1
Ty se na ten rozum fakt vůbec nespoléhej,
žádnej nemáš. 
