Proto vznikla konstrukce, která problém odkládá: EU si půjčí na trzích, peníze pošle Ukrajině a riziko schová do rozpočtu Unie. Investorům zaplatí EU téměř jistě. Zda zaplatí Ukrajina EU, je druhotné. Pokud ne, rozdíl se politicky „nějak vyřeší“. Přesně tak, jak se to stalo v mnoha poválečných případech v minulosti.
To, že se tomuto schématu říká půjčka, není ekonomické rozhodnutí, ale politická kamufláž. Granty by vyžadovaly otevřenou debatu o přerozdělování, společném dluhu a odpovědnosti. Půjčka zní lépe – i když se nikdy nevrátí.
V tomto kontextu dává postoj České republiky smysl. Praha pomoc Ukrajině neblokovala, ale odmítla se podílet na garanční části konstrukce. Jinými slovy: řekla ano solidaritě, ale ne tichému převzetí budoucího dluhu, o kterém se dnes mluví v technických poznámkách, nikoliv otevřeně před voliči.
Předmět diskuze:
* VULGÁRNÍ NADÁVKY & VULGÁRNÍ URÁŽKY směřující na zdejší diskutéry, nejsou povolené. * OSOBNÍ ÚTOKY NEJSOU POVOLENÉ. * KDO MÁ BAN: https://bit.ly/3LQP8jE * PRAVIDLA KONSTRUKTIVNÍ DISKUSE: https://1url.cz/o1qOC
Varování
V této diskuzi se objevují odkazy a příspěvky obsahující vulgarismy.
Berte na vědomí, že jejich přítomnost ovlivňuje kvalitu komunikace a neodpovídá standardům slušného vyjadřování.
