Rozcestník >> Společnost a komunity >> Amerika, američané, americké zvyky

Dnešní Třešnička™ je o tom, že zeměpis se znovu stal geopolitickou zbraní, a přitom by stačilo otevřít učebnici pro druhý stupeň základní školy. Není třeba si jako Andrej Babiš kupovat glóbus za patnáct tisíc, aby člověk pochopil, kde leží Grónsko, a už vůbec není nutné hrdinně vyřvávat, že tudy poletí ruské rakety, jak to teď s oblibou předvádí Donald Trump. Trump mezitím stíhá zvládat víc věcí najednou. Keiru Starmerovi nadává, že je idiot, protože chce předat Diego Garciu Mauriciu a tím prý ohrozí globální bezpečnost, zatímco ještě před pár měsíci tvrdil, že je to bezvadný nápad, který zajistí stabilitu regionu na sto let. Sto let. To je u Trumpa zhruba doba mezi dvěma změnami názoru. Faktem je, že Diego Garcia je jedna z nejdůležitějších vojenských základen planety a její odevzdání je možná největší strategická chyba poslední dekády, jenže v Trumpově světě není problém v rozhodnutí, ale v tom, kdo ho zrovna udělal. Ale zpět ke Grónsku. Ano, leží strategicky. Ano, Arktida je důležitá. A ano, balistické trajektorie přes severní pól nejsou žádná novinka z TikToku. To všechno ale armády světa vědí už desítky let, aniž by kvůli tomu musely kupovat ostrovy, vyhrožovat spojencům cly nebo zpochybňovat suverenitu. Trumpův problém není v tom, že by Grónsko bylo klíčem k apokalypse, ale v tom, že plete základní geografii s realitními sny a prodává to jako strategické myšlení. Ve skutečnosti se o Grónsku mluví proto, že taje led, otevírají se nové trasy a Čína s Ruskem testují, kam až se dá zajít. A Západ na to reaguje stylem pozdní Východoindické společnosti, kdy se místo strategie křičí, handluje a doufá, že se to celé nějak samo vysvětlí. Což se obvykle nestane.