V této diskuzi se objevují odkazy a příspěvky obsahující vulgarismy.
Zlo nepřichází v první fázi s hrozbou, nýbrž se slibem. Falešný mesiáš je především mistrný svůdce. Přichází v přestrojení za zachránce, mluví o návratu ke ztracené velikosti a nabízí jednoduchá rázná řešení pro složitý, zmatený svět.
Proč lidé, kteří se úzkostlivě odvolávají na rodinné hodnoty a morální čistotu, omlouvají patologického lháře, člověka s historickými vazbami na podsvětí a narcise bez špetky pokory?
Vyvolat absolutní chaos, v němž přestávají platit zákony, je pro něj totiž jedinou zbývající strategií, jak zneplatnit pravidla hry, ve které už nedokáže legálně zvítězit.
Pokud tento svět nepatří jemu a neoslavuje ho jako spasitele, pak takový svět podle jeho nejhlubšího přesvědčení ztratil jakékoliv právo na existenci.
V psychologické rovině zde sledujeme dokonalý triumf patologie. Jádro křesťanského principu – a vlastně jakéhokoliv funkčního humanistického systému – stojí na oběti, pokoře, odpuštění a lásce k bližnímu.
Uprostřed dnešní americké a potažmo globální krize však stojí osobnost, pro kterou je sebemenší ústupek či projev empatie vnímán jako slabost. V Donaldu Trumpovi sledujeme člověka, pro něhož druzí lidé nemají žádnou inherentní hodnotu; existují pro něj čistě jako instrumenty k sycení a ochraně jeho vlastního ega.
Zde se dotýkáme onoho děsivého psychologického prázdna. Nelze říci, že by tento „spasitel“ své fanatické stoupence zklamal tím, že je nemiluje. On je ze své klinické podstaty nemůže milovat vůbec.
Aby totiž mohl člověk cítit skutečnou náklonnost a mít rád někoho dalšího, musí nejprve disponovat ukotveným, celistvým vnitřním „já“. V nitru maligního narcise se ale nachází jen zrcadlové bludiště a bezedná propast nezpracovaných komplexů.
Jakmile se mu jeho nejbližší spojenci, kteří za něj obětovali kariéru i morálku, přestanou bezvýhradně podřizovat, stávají se okamžitě terčem bezcitné nenávisti.
1
1
