Rozcestník >> Společnost a komunity >> Amerika, američané, americké zvyky

To ani nevím, že v tu dobu byl tak volný přeshraniční režim. Mělo to i tak přísná pravidla, rozhodně nebyla hranice otevřená.

Hranice nebyli otevrene, akorat jsi do srpna 69 mohl na pozvani vycestovat.

Na pozvání ty jsi předpokládám tehdy letěl do USA. Ano, to tak bylo. Já píši o pozemní hranici s Rakouskem, kde to bylo po okupaci 1968 až do podzimu 1969 poměrně lehké se dostat. Uteklo tak mraky lidí. Oni nejprve do Rakouska, poté byli nějakou dobu v utečeneckém táboře a čekali, jaká země je přijme. Míra (snowbird) to tak měl a měla to tak i sestřenice mojí mámy. Vyšla jim Kanada a letenku jim platila co vím, tehdy církev, myslím tehdejší kardinál Beran v tom hrál roli. To otevřené okno bylo jenom po okupaci 1968 nějak do podzimu 1969, Václave.

Nebylo to tehdy opravdu přísné, tu chvilku po okupaci 1968 do roku 1969.
Mnoho lidí uteklo tehdy. I sestřenice mámy tehdy utekla do Kanady. Do dnes tam vlastní farmu (v Quebeck), od roku 1990 je tady, ale do Kanady sem tam lítá, bavil jsem se s ní loni na pohřbu mé tety (mámy sestry). Ona má dvojí občanství (české a kanadské).
No a v té době utekl i jeden co sem chodí na chat, je to snowbird.(Míra)

Tak o tom jsem nikdy neslysela, povolovali na studijni pobyt, mlade lidi na pozvani, ale tak maximalne na 3 tydny a uz vubec ne manzelsky par, pousteli penzisty, ponevadz doufali, ze zustanou venku a ztrati narok na penzi. Na takovy studijni pobyt byl i Vclav Klaus a plno komunistu, bezny student se na studijni pobyt nedostal, kazdy zajemce byl prokadrovany a jak se neco naslo, byl konec s pobytem.Poznala jsem nekolik takovych komunistu, kteri pobyvali na studijnim pobyte v Americe, pak zustali venku a meli samozrejme naskok proti obycejnym uprchlikum , ponevadz uz meli reference z USA a meli zkusenosti, nehlede na jazykove vybaveni.

Je to tak, opravdu. Po okupaci 1968 tu chvilku do roku 1969, než začali utahovat šrouby to šlo. Uteklo mraky lidí tehdy. Poté v době normalizace to už bylo těžší. A o mnoho. Hodně lidí poté to řešilo tak, že když dostali a to byli pouze ti šťastnější povolení na dovolenou do Jugoslávie, tak mnozí jeli pod Bělehradu na rakouskou ambasádu, kde jim rakušané povolili návrat přes Rakousko. Museli však doma vše nechat,aby to nebylo nápadné a i na té dovolené tam to museli dělat velmi opatrně. No a když jim rakušané udělili to povolení (bylo jim jasné určitě proč ho chtějí), tak jakmile se dostali do Rakouska touto cestou, tak požádali o politický azyl. Takto to udělali rodiče manželky BenzOntaria (Zbyňka), co chodí taky sem na chat. Té jeho manželce bylo 12 let, když takto utekla s rodiči. BenzOntaria ji znal jako malou, potkal ji v Českém Brodě až po revoluci 1989 a odešel tam s ní do Kanady až v roce 1991, brali se ještě tady.