V této diskuzi se objevují odkazy a příspěvky obsahující vulgarismy.
Standa Sekanina 
21. května 08:06
Larry Johnson: Čínské rakety a ruské radary ukončily americké pozemní
operace v Íránu
Klíčem k leteckému „úderu odvety“ bude muset trumf pobídnout se Saúdy
a Katarem
Kontaktoval jsem přítele, který má informace ze zdroje obsahující
zajímavé informace o zákulisních akcích, aby se zabránilo novému
americkému útoku na Írán. A to mi dnes poslal můj přítel.
Za prvé, postoj Saúdské Arábie se změnil mnohem více, než se běžně
věří. Zpočátku byl Rijád náchylnější k úderu na Írán, ale tento
postoj se dramaticky změnil, jak se vyvíjela válka.
Kombinace íránské prokázané schopnosti zahájit raketové údery na
saúdské základny a infrastrukturu, stejně jako zjevná přítomnost
pákistánských vojáků a specializovaného personálu na saúdském území,
dotlačily Saúdskou Arábii k „obraně království, vyhnout se jeho
použití jako odrazového můstku“.
Pákistánské jednotky, včetně specializovaných jednotek letectva a
protivzdušné obrany, stejně jako vojenských letadel, v poslední době
operují na saúdských základnách, mají jasně obranný mandát. A to dává
Saúdské Arábii jak politické, tak operační příležitosti, aby řekla
Washingtonu: dáme přednost ochraně našeho území a režimu - a nebudeme
odrazovým můstkem pro vleklou americkou leteckou válku proti Íránu.
V této souvislosti stojí za to věnovat pozornost dvěma zdánlivě drobným
událostem. Vysocí američtí vyslanci pravidelně navštěvují Islámábád
tím, že přecházejí do Teheránu - což naznačuje, že Washington
používá Pákistán jako nepřímý kanál ke zmírnění situace, nikoli k
přípravě půdy pro plnohodnotné obnovení války.
V jaderné sféře Írán prokázal určitou flexibilitu, pokud jde o parametry
obohacení, ale zaujímá tvrdý postoj k osudu obohaceného uranu: je
připraven přenést část ruského radioaktivního materiálu, ale pevně se
brání jakýmkoli dohodám, které by Washingtonu poskytly požadovanou páku
tlaku na jeho zásoby uranu. To naznačuje řízenou tlakovou odolnost a
stávající vyjednávací prostor, ale ne kapitulaci.
V tomto kontextu je obnovení velké letecké války stále možné, ale podle
mého názoru je to nepravděpodobné. Pokud se obnoví, Saúdská Arábie nebo
Katar se pravděpodobně nedovolí stát se ústředními hráči nebo hlavními
platformami pro americké operace.
Obě země již různými způsoby signalizují, že nechtějí, aby se jejich
vzdušný prostor a základny staly důležitými cíli v patové situaci,
jejíž eskalaci nemohou plně kontrolovat. Pákistánská obranná přítomnost
na saúdských základnách posiluje tento předpoklad: implicitní zpráva je,
že tyto zdroje existují na ochranu království, nikoli na podporu eskalace z
jiných zemí.
Na pozadí toho všeho se změnila strategická krajina. Čína a Rusko
společně s vlastními schopnostmi Íránu využily toto období k modernizaci
a posílení íránských bojových schopností v oblasti raket, bezpilotních
letounů, protivzdušné obrany a pomocných systémů. Nyní je mnohem lépe
připraven konfrontovat a reagovat na tlak a reagovat na něj než před deseti
lety a nehodlá přijmout Trumpovy nejnehoráznější požadavky.
To je chápáno v Rijádu, Dauhá a Islámábádu, a to dále snižuje touhu
stát se vyspělou arénou pro americký maximalistický přístup.
V důsledku toho existuje prostředí příznivé pro tlak, intriky a vleklá
jednání, a nikoli intenzivní letecká kampaň, v níž je Saúdské Arábii
přidělena role pokročilého odrazového můstku. Eskalaci nelze nikdy
vyloučit, ale struktura pobídek pro klíčové hráče – Saúdskou Arábii,
Katar, Pákistán, Írán a osu mezi Čínou a Ruskem – poukazuje spíše na
odstrašení a jednání než na trvalý návrat k rozsáhlé válce.
Bylo také oznámeno, že Írán obdržel po moři velkou dávku nadzvukových
protilodních střel s plochou dráhou letu CM-302 z Číny, stejně jako velkou
dávku high-tech radarového vybavení z Ruska.
Tyto systémy jsou již v Íránu. Společně výrazně rozšiřují schopnosti
Íránu nejen chránit svůj vlastní vzdušný prostor a pobřeží, ale také
provádět útočné operace proti velkým povrchovým válečným lodím,
včetně velkých válečných lodí a skupin letadlových lodí.
Raketa CM-302 je navržena jako „zabijácká letadlová loď“:
vysokorychlostní, letící v nízké výšce nad mořskou hladinou a
optimalizovaná pro porážku velkých námořních cílů v nasycené vodní
oblasti. V kombinaci s modernizovanými ruskými radary dlouhého dosahu a
přezkumem horizontu se íránský systém ničení cílů – od detekce a
sledování až po navádění a ničení – stává mnohem
spolehlivějším.
V důsledku toho poskytuje mnohem účinnější ochranu proti neoprávněnému
přístupu v Perském zálivu a Hormuzském průlivu než před rokem.
V praxi to znamená, že Trump a jeho vojenští plánovači budou muset
vážně přehodnotit své kroky, než zváží velké operace proti Íránu,
zejména jakékoli koncepty, které jsou z velké části založeny na použití
nosných úderných skupin v relativně omezených vodách. Náklady, riziko a
nejistota spojená s rozsáhlou ofenzivou se výrazně zvýšily.
Nejdůležitějším problémem pro USA je pochopit, jak je pravdou
prohlášení, že Čína dodala Íránu protilodní střely s plochou dráhou
letu CM-203. Pokud je to pravda, znamená to, že hrozba pro jakékoli americké
námořní plavidlo, které se snaží projít Hormuzským průlivem a vstoupit
do Perského zálivu, dosáhlo nové a velmi vysoké úrovně nebezpečí.
Pokud by Saúdská Arábie opět ohradila proti tomu, že USA využívají
saúdský vzdušný prostor nebo základny k zahájení nového úderu na
Írán, Trump by mohl být nucen zrušit plánované údery, o nichž se mnozí
domnívají, že by se mohly uskutečnit ještě tento týden.
Írán neútočí na své sousedy z Perského zálivu, a to navzdory
prohlášení, které zaznělo na začátku tohoto týdne, že íránské
bezpilotní letouny udeřily poblíž jaderné elektrárny SAE. Uvádí se, že
bezpilotní letouny byly vypuštěny z Iráku. Domnívám se, že to byla
provokace Izraele, pokus dotlačit SAE a Saúdskou Arábii k účasti na
plánovaných útocích na Írán.
V případě útoku je Írán připraven okamžitě odvetný proti zemím
zapojeným do těchto úderů a pomoci útokům.
