Amerika, američané, americké zvyky

když nebudu brát v potaz ty kecy kolem, páč jsem byl lízlej, tak ono to opravdu tak je a občas si na to, jak jsem na tom byl, vzpomenu. jen jsem to napsal s půlročním zpožděním. krizovka byla před vánocema. to jsem fakt trpěl a byl jinej. na rezistenci mě neurolog poslal právě před vánoci a v tu dobu mi fakt hrabalo. já jsem udělal takovejch kravin, že to je na dlouho. a to jsem fakt byl jinej z tý operace. to byla fakt krize, protože jsem si myslel, že to nerozhejbu a hlavně jsem to neznal. já jsem před tim neměl žádný vážnější zranění, který by mě ohrožovalo na životě. nějaký pomláceniny jsem ani neřešil. z těch jsem se vyhrabal sám. nejhorší to bylo hned po operaci.
ale jak jsem psal. to, o čem jsem psal včera, byl odraz reality před vánocema. na jaře jsem se začal aktivně zotavovat a v létě už začal regulerně sportovat. kolo, běh, činky. dřep už dělám dolů do plnejch a chodim normálně. jen, než se to zpraví a že to chci dát do vánoc, tak mám stále ještě pár komplikací. stopro to ještě není, samozřejmě, ale teď je to pro mě naprosto akceptovatelný a už to beru jako doznívání. noze dávám zabrat pořádně. ale jak píšu. stopro to není, ale už to neprožívám. jen to trochu tlačí. asi jako kdybych tam měl zapíchlou větev. zjednodušeně. začínám se celkem rychle ,,zase rozkoukávat,,­.........jen nechápu, ano byl jsem nalitej, proč jsem psal vlastně o době kolem vánoc a né o součastnosti. já popravdě nevim jestli jsem sem vůbec v době vánoc psal, takže je možný, že jsem chtěl psát o tom, jak mi bylo, ale zamotal jsem se v tom. každopádně jsem v cajku a zdaleka už nejsem v tak zoufalý situaci. no fear. teď jdu jíst.........­.............­...