Dnešní Třešnička™ je o slintavce a kulhavce. Jsou totiž chvíle, kdy
se dějiny chvějí, no a pak jsou chvíle, kdy se třesou smíchy. V ruské
státní televizi, tom orákulu šílenství, se totiž rozvinula vážná
debata, že by snad bylo záhodno obnovit Rakousko-Uhersko. Ne jako muzeum, ne
jako lekci z historie, ale jako imperiální projekt pod správou Moskvy. Ano,
to město, které nezvládá ani asfalt ve Voroněži, má prý nově řídit
Vídeň. To není návrat k tradici, to je kulhavka zdravého rozumu a slintavka
velmocenských bludů. Není divu, že ruský stát sní o cizích říších
– tu svou už totiž prohospodařil. Jako by stačilo jen ukázat na mapu a
vykřiknout „bude naše!“, a hned by se národy zařadily do fronty na
gubernátora. Ale dějiny, byť zmatené, nebývají slepé. A i kdyby Moskva
vyhlásila obnovené Rakousko-Uhersko zítra, zůstane to tím, čím je; totiž
říší papírovou, říší choromyslnou, říší, kterou lze ovládnout jen
na obrazovce mezi reklamou na šašlik a dnes i na výbušné drony.