Americká strana přiznává, že během války ztratila 58 202 vojáků (asi
8000 padlých tvořili letci). Toto číslo zahrnuje i 2400 pohřešovaných.
300 000 vojáků bylo raněných, 153 000 z nich těžce. 10 000 Američanů
muselo podstoupit amputaci končetiny. Ve srovnání s druhou světovou válkou
vzrostl počet raněných, kteří přežili, o 300 %. Přibližně 10 800
Američanů přišlo o život při nebojových situacích, jako byly havárie
vrtulníků a letadel, nebo při dopravních nehodách. Zhruba 20 % amerických
ztrát (čili asi 10 000 padlých) bylo způsobeno vlastní palbou.
Amerika vstoupila do války s heslem boje za svobodu jižního Vietnamu,
avšak později se projevily i zájmy politické. Válka je dodnes po světě
vnímána jako součást studené války či války proti komunismu. Z války, v
níž její armáda neprohrála žádnou větší bitvu, se vrátila poražena
kvůli prohrám na domácí frontě. Vietnamem prošlo 2,6 milionu Američanů,
z nichž zhruba 1 až 1,6 milionu bylo vystaveno pravidelně nebo se vícekrát
v boji setkalo s nepřítelem. Asi 60 000 veteránů do roku 1982 spáchalo
sebevraždu nebo zemřelo na předávkování drogami. Množství z nich si
desítky let nemohlo najít adekvátní zaměstnání. Průměrný věk
Američana bojujícího ve Vietnamu byl 22 let (během 2. světové války to
bylo 26 let), přičemž 61 % padlých bylo mladších 21 let. 82 % amerických
veteránů, kteří se zúčastnili těžkých bojů, si myslí, že válku
prohráli pouze kvůli nedostatku politické vůle vedoucích představitelů
země. S tím souhlasí i téměř tři čtvrtiny veřejnosti.
V roce 1984, více než 10 let po skončení války, byla ve Washingtonu
postavena „Stěna“ – památník, na kterém jsou zapsána jména všech
padlých a nezvěstných amerických vojáků, kteří bojovali ve Vietnamu.