Vzpomněl jsem si na zajímavej dokument, kterej jsem kdysi viděl:
Ryba smrdí od hlavy (2011)
A bacha, před lety ho evidentně odvysílala i ČT 
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10439752092-ryba-smrdi-od-hlavy/
V roce 2008 zachvátila svět mohutná finanční krize. Její rozsah
šokoval většinu expertů. Spolu s mnoha osobnostmi jsme si položili otázku
– jak je to možné? Co je v západním společenském systému hlavou ryby
(„fishead"), která podle lidového rčení smrdí jako první a způsobuje,
že je naše společnost náchylná k nečekaným katastrofám takového druhu?
Jako by světové elity – bankéři, manažeři i politici – zcela selhali
ve svých rolích. Možná stojí za to začít odtud. Kdo jsou lidé, kteří
drží moc a jejich rozhodnutí mají přímý či nepřímý dopad na životy
milionů ostatních? Jedna z odpovědí přišla z nečekané strany – od
předních odborníků na psychiatrii, kteří díky novým diagnostickým
technologiím odhalují nemilosrdnou pravdu: Každý stý člověk žijící v
západní společnosti trpí některou z forem psychopatie. Ačkoliv tento pojem
zná nepoučený laik spíše z filmů o masových vrazích, ve skutečnosti se
jen pouhý zlomek jedinců z této skupiny dopouští násilné trestné
činnosti, za kterou nakonec skončí ve vězení. Mnohem větší zastoupení
mají neviditelní psychopati mezi námi, jejichž diagnóza je dobře
maskována a často není známa ani jim samým. Tito lidé trpí formou
poškození mozku a jejich reakce na mezilidské vztahy nevykazují obvyklé
rysy, jako je svědomí, soucit či empatie. Přesto (anebo právě proto)
bývají podle konvenčních měřítek velmi úspěšní a často zastávají
vedoucí a řídící pozice. Mohou být nekontrolovatelní psychopati na
vlivných postech hrozbou pro stabilitu komplikovaného řádu západní
společnosti? Nepředstavují „fishead“, který hledáme?
Ale obraťme na chvíli naši pozornost jinam. Od počátku devadesátých
let zahajuje svůj zlatý věk jiný neviditelný fenomén. Dochází k
rapidnímu nárůstu spotřeby antidepresiv a anxiolytik (léků proti úzkosti)
– jinými slovy pilulek štěstí. Tyto léky milují všichni: pacienti,
lékaři i výrobci. Jejich konzumenti bývají výkonní, spokojení, bez
zbytečného ostychu. Lékaři si připadají mocní, k zázraku stačí jediný
recept. A farmaceutické firmy počítají zisky. Konzumace pilulek štěstí
začala být chápána jako moderní a přijatelný způsob řešení
psychických obtíží mezi všemi vrstvami západní společnosti. V určitém
životním období přiznává užívání těchto léků každý třetí
dospělý Američan a výjimkou dnes nejsou ani domácí mazlíčci, kteří
končí na antidepresivech po smrti majitele. Avšak pilulky štěstí
nefungují jako pračka, myčka nebo jiní pomocníci v domácnosti, které nám
přinesla technologická revoluce. Chemický zásah do normálního fungování
mozku odstraňuje nejen depresi a úzkost, ale také přirozený pocit
zodpovědnosti a schopnost adekvátně hodnotit riziko. A taková změna se
snadno promítne do každodenních rozhodnutí. Zatímco na individuální
úrovni můžeme činit chybné úvahy v souvislosti s vlastním majetkem a
životem, politici a manažeři velkých korporací mají moc činit chybné
závěry ohledně majetku a životů nás všech. Zdá se, jako by naše
společnost byla plná šťastných lidí. Rozesmáté tváře vidíme všude
– v televizi, novinách, časopisech. Jak ohromný posun se udál za pár
stovek let, kdy jsme byli obklopeni zejména trpícími tvářemi svatých?
Nepředstavuje však naše lačná touha po štěstí – štěstí za
jakoukoliv cenu – naprosto chybný cíl, za který jednou všichni draze
zaplatíme? „Fishead“, který se pokoušíme objevit? Chceme stále víc.
Kdo z nás dokáže říct dost? Co mám, mi stačí a jsem za to vděčný?
Chceme více štěstí a nestydíme se ho získávat instantně v prášku,
nikoliv jako přirozenou odměnu za dobře vykonanou těžkou práci nebo za
konečný úspěch po dlouhém čase sebezapírání. Psychopati touží získat
více moci, avšak nikoliv proto, aby ze svých vedoucích pozic mohli
prospívat celku, ale pro moc samu, neboť ta je často jedinou náplní jejich
prázdných životů. Mezitím se svět stává stále globálnější, lidé
závislejší na svém pohodlí, a světové bohatství se nevyhnutelně
koncentruje v rukou úzké skupiny lidí. Celý systém začíná být víc než
kdy dříve náchylný na selhání globálních rozměrů… V současné
civilizaci se obrovská akumulace intelektuálního poznání dostala do
masivního nepoměru s emoční vyzrálostí. Nepředstavuje „fishead“ celý
tento vývoj, ke kterému bez otázek a s velikým úsměvem na rtech
důvěřivě směřuje naše společnost?