Osudný rok 1939 a okupace českých zemí s sebou přinesly konfiskaci
barrandovských ateliérů, které se pro Němce staly vítanou válečnou
kořistí. Jejich vlastní filmová produkce podřízena Goebbelsově
systematické propagandě mohla skvěle vybavené ateliéry dokonale využít
pro výrobu filmů podřízených nacionálně sociálnímu vkusu. Barrandov
musel být co nejdříve odebrán českým podnikatelům a dán k dispozici
vítězům. To se nakonec bez souhlasu Miloše Havla i správní rady
společnosti skutečně stalo. Němci postupně navýšili svůj podíl ve
společnosti tak, že původní česká společnost A-B zcela zanikla a na její
místo nastoupil nově založený německý Prag-Film. V barrandovských
ateliérech vybudovali Němci k původním „havlovským“ Starým halám
ještě další tři ateliéry, takzvané Nové haly. Za války v nich bylo
vyrobeno 82 filmů.
Během pražského povstání v květnu 1945 se bojovalo i o ateliéry. Došlo
při tom ke škodám a požáru několika dřevěných budov. Po osvobození se
už ateliéry původním vlastníkům nevrátily. Podle návrhu levicově
orientovaných českých filmařů byl už v roce 1944 odeslán exilové vládě
do Londýna dopis se žádostí o znárodnění a prezident svým dekretem č.
50 těmto požadavkům vyhověl. Bývalý filmový magnát a podnikatel Miloš
Havel se usadil v Mnichově a do vlasti se už nevrátil.
Po roce 1948, kdy byl vládním nařízením zřízen znárodněný
Československý státní film, se dobře vybavený a válkou téměř
nepoznamenaný Barrandov stal nejdůležitější základnou obnovené národní
kinematografie. K ohromné plejádě filmů, které v něm v období čtyřiceti
let komunistické nadvlády vznikly, patří propagandistická dílka, která
upadla v zapomnění, ale i skvosty poválečné kinematografie vrcholící v
šedesátých letech nástupem takzvané „nové vlny“.
https://www.barrandov.cz/o-nas/nase-historie/