K úplné dokonalosti bylo rozkrádání dovedeno uzavíráním smluv s FNM,
kdy majetek přecházel na kupujícího podpisem smlouvy a ne zaplacením kupní
ceny (Nanuk, Českomoravské mrazírny, Bomeco, Jemča, Drůbežářský podnik
Libuš a Xaverov komunisty Miroslava Tomana, ministra ve vládě "Zemana"). Tak
se stalo, že majetek byl nakoupen na nastrčenou firmu, obratem prodán a dluh
zůstal za nastrčenou firmou. Dluh později přešel do Konsolidační
agentury, kde byl odkoupen stejnými mafiány, kteří jej vytvořili
(samozřejmě přes nastrčené firmy), za jednotky procent původní ceny
(např. Toman, Charouz, Kellner, Chrenek aj.). Dalším trikem bylo uzavírání
smluv, které stát nemohl plnit, vznikla smluvní pokuta či "škoda", která
přesahovala kupní cenu podniku a ten přešel na nového vlastníka zcela
zdarma. Takto získal Andrej Babiš několikamiliardový majetek Chemapolu
(jediného vlastníka licence na LTO).
Dokonáno! Puč v roce 1994 se zdařil. Komunisté si udrželi vliv, moc a
hlavně majetek. Stále jsou pány v tomto státě. Pokračuje se v kultuře
papalášství, kradení, úslužnosti policie a soudů k vládnoucí
třídě....
Výchova kádrů od sedmdesátých let byla úspěšná. Nejprve byli manažery
puče a potom těmi kdo dohlíží na uhlazení stop z nejvyšších ústavních
funkcí. Ivan Langer před prezidentskou volbou Václava Klause upozorňuje
Martina Bursíka na důsledky prohry: „...já ti povím kolik lidí by šlo
bručet“. Byl Václav Klaus agentem tajných služeb s krycím jménem
Vodička?
Co bude dál? Budou silní, pomalu budou kultivovat právní prostředí,
vymáhat zákon, aby o majetek nepřišli stejným způsobem jak jej nabyli?
Nebo budou slabí, začnou se okrádat a prát mezi sebou?
Národ, který odmítá znát pravdu o své historii, bude historii opakovat, až do té doby, kdy se poučí, nebo zanikne.



