Typickou námitkou proti Godwinovu zákonu je, že i přirovnání k
Hitlerovi může být zcela platným diskusním argumentem. Například při
debatě o kvalitách nějakého politika je možno tvrzení „Je to skvělý
politik, vždyť zásadním způsobem pozdvihnul ekonomiku.“ zpochybnit
odpovědí „Samotný fakt, že pozdvihnul ekonomiku, neznamená, že je
skvělý politik – i Hitler pozdvihnul ekonomiku.“ Takové porovnání mohou
mnozí považovat za přijatelné odvolání na Hitlera jako všeobecně známý
extrémní případ, kterým lze vyvrátit univerzální platnost nějakého
zobecnění.
Podle obhájců Godwinova zákona však každé takové přirovnání
obsahuje neoddělitelné množství emocí a z argumentu se stává útok ad
hominem. Jelikož se k Hitlerovi váže příliš mnoho negativních významů,
je jakékoli přirovnání k němu přehnané, možná s výjimkou jiných
despotických diktátorů. Proto Godwinův zákon zakazuje i taková
porovnání, která by se na první pohled mohla zdát snesitelná.
Typická Godwinova odpověď na podobné námitky zněla, že Godwinův
zákon neřeší, zda nějaké konkrétní přirovnání v konkrétní debatě
je rozumné. Právě proto, že takové přirovnání v některých situacích
může být platné, říká Godwin, je potřeba takové nadužívání
podobných porovnání omezit. Jedině tak je možno zajistit, aby platná
přirovnání tohoto druhu měla patřičný dopad