Holt budu doufat , že ke mně bude osud milostiv a pes mi opět kvalitu
života posílí. 
Rozumu jsem vyhověla do té míry , že už jde o plemeno maličké . 
Holt budu doufat , že ke mně bude osud milostiv a pes mi opět kvalitu
života posílí. 
Rozumu jsem vyhověla do té míry , že už jde o plemeno maličké . 
U nás si jeden "adoptoval" německého ovčáka, který se potuloval několik týdnů po okolí. Prý tak poslušného a věrného psa nikdy neměl.
Tata kdysi jezdil na stavbu mimo Brno a všiml si, že v lese u silnice dva nebo tři dny pobíhal rotvík. Naložil ho do auta a zavezl do firmy. Nechal ho vyšetřit na veterině a že zůstane v objektu. Jenže rotvík byl kromě něho na druhé dost agresívní. Nakonec skončil u Štefana na statku a byli jedna ruka. Ti nalezenci prý bývají nejlepší.😀
Lidé z kanclu mu dávali do kotce jídlo a pití "lopatou". Do kotce a na procházky jedině s tatou. Možná to ten pes vycítil, že se ho lidé báli a nemuseli ho. Nevím...
Většinou štěkají cítí něco z lidí.Me neměli rádi kočky teď psi.Driv mě měli rádi psi a už né,nyní kočky ke mě běžně jdou. Jsem si to přebral z duchovnosti že psi dřív že mě cítili maso a tak ke mě rádi chodily teď že nejím maso necítí že mě maso,ale kočky cítí že mě menší agresy a rádi ke mně chodí.Je to i o vibraci hlasu možná. U mé kamarádky jsem mluvil klidně a nebyl hlučný a kočka ke mě po čase přišla sama.Maji zvířata rádi klid a vždy sami přijdou bez nucení,jako že člověk vidí psa či kočku a musí hned pohladit.Ja to nedělám až sami přijdou.
Někdy zvíře nepotřebuje tolik pozornosti jen aby věděl že má oporu. Zvířata jsou jak lidi, když nechci tak taky stekam je to obrana a zase naopak.
A taky nikdo nevěděl co měl v tom svém životě za sebou.S tatou se mazlil a poslechnul ho.na slovo a na ostatní jenom vrčel a cenil zuby.
Máme už třetího pejska z útulku vždy štěně v dospělosti do 15kg originální oříšci a vždycky byli skvělí. Ta poslední se jmenuje Bety a brzy bude mít 2roky
Vnoučata mají z útulku takového typického černého malého chundeláče Žeryka. Ten si je hlídá.
My měli taky psa z útulku, kříženou fenku leonbergra... hodnějšího psa jsem nikdy neměla. Milovala děti, a náš vnuk s ní chodil jak štěňátko. Měl 2 roky a Faty měla 3 roky a 45 kg. Dožila se 12 let.
Mně bráchani koupili "jorkšíra"😄 Má 7 kg, jedno ucho nahoru, druhé
dolů. Až na veterině mně doktorka řekla, že je taky namixovaný.
Uštěkaný nervák, perfektní hlídač a gaučák, který vydrží i
dvouhodinovou procházku ve sněhu. Potom se rozmrazí u krbovek a za hodinu by
šel znovu ven.Takový správný ražoň. 
My měli taky trhače, 3 a půl kg...ale obranář jak hrom. Dožil se 15 let.
Když jsem ještě jako děcko jezdila na dědinu, tak jsem každou chvilku
dotáhla domů nějakého psa, že si ho nechám. 
A skokan. Musela se zvednout metrová zídka, protože na ní hravě vyskočil. Na 175 už nemá. Vyskočil na zídku, ze zídky na střechu a blafkal na lidi.-))))
Jorkšíra.-)))) Znám majitele jorkšírů, kteří nechápali. Jejich
miláčci musí mít vybrané granulky a syrové maso nikdy neochutnali. Arťas
sežere na co přijde. Jednou stáhnul z kuchyňské linky kuřecí stehno. 
Přesně, ten náš skákal jak gumídek)) Asi proto měl krásnou štíhlou
postavu i ve stáří. ( i když žral jak bernardýn)))) 
Jednou jsem se ptala na veterině, že mně připadá moc chudý i když ho pravidelně odčervuji. Doktorka mi řekla, že chudý není, jenom my jsme zvyklí na tlusté psy.
To asi jo, jeden známý má špringl španěla a tem je už jenom valí, já mu říkala, že ho tím vyvařováním zabije. Vaří mu těstoviny, maso ,zeleninu, ale on toho sežere hodně a pak dostává ,,odměnky,, piškoty.