Kromě Ukrajiny je ještě jedna země, jež ruské propagandisty zvláště rozčiluje. Tak moc, že pláčí nad nevděkem a malicherností a že neváhají nasadit ten nejtěžší kalibr - politicky korektní historii.
Známý ruský propagandista a bývalý generál Petr Pelz se notoricky upejpá prozradit, jak konkrétně vypadá jím vzývaná ruská „denacifikace“, ale naopak s chutí opakuje bajku o tom, jak podstatnou část obyvatelstva na Ukrajině tvoří Rusové a jak charakteristickým rysem „pravých Ukrajinců“ je kladný postoj k Rusku. Škoda jen, že při tom nevysvětlí, jak je možné, že i s tímto prý většinově ruským či proruským složením obyvatelstva se Ukrajina již přes dva roky vytrvale brání ruskému „mírovému úsilí“ namísto toho, aby její obyvatelé tak vřele smýšlející o Rusku vítali ruské „osvoboditele“ květinami, vodkou a pračkami zdarma. Nicméně z předchozích generálových textů je zřejmé, kdo za všechno může: „V důsledku zásahu Západu máme asi tak 600 000 mrtvých Východoevropanů během dvou let.“ A také: „…do podstaty neokonzervativní zahraniční politiky ve Spojených státech, dostali bychom se k pokusům – zní to šíleně, ale já to řeknu tak, aby to bylo pochopitelné – o světovládu.“
... V tomto popisu ruské historie nám tedy je předváděna pěkná ukázka „politické korektnosti“, za jakou by se nemuseli stydět ani ti nejvločkovatější „woke“ aktivisté, podle nichž za vše špatné můžou pouze „imperialističtí“ Evropané, zatímco dobyvatelé třeba arabští, turečtí či ruští, praktikující imperialismus stovky let, spolu s otroctvím a nevolnictvím, byli (nebo stále jsou) „čisté duše s úžasnou kulturou, které se jen brání kolektivnímu Západu“. Ne nadarmo ti, co nejvíce pokřikují o „islamofobii“ a „rusofobii“, používají podobné argumenty a nezřídka tvoří jednu skupinu. Příkladem tohoto synchronizovaného postoje jsou různé party evropských komunistů včetně „Stačilo!“ soudružky Konečné agitujících současně na podporu Ruska i Palestinců (viz též Putinova podpora Hamásu a hamásovská podpora Putinovi a palestinská oslavná píseň o Putinovi)....

